Tak jsem si chtěl koupit fakt výkonné PC... | Kapitola 3
Seznam kapitol
Kde kdo si láme hlavu nad tím, proč se trh s počítači propadá. Měl bych pár nápadů, protože jsem nedávno musel upgradovat. Není to moc často, netrpím syndromem trvalého mírného vylepšování, ale občas se rozhodnu začít dělat něco, co se starým PC nešlo, jako je třeba práce s videem. A pak se nestačím divit, jak to leze do peněz...
Nový Macbook Pro patří mezi málo strojů, které se s cenou drápou nad 100 000 korun. Nárůst cen Macbooků vypadá atypicky a trochu se nese v duchu představy, že Apple prostě zkouší, kolik peněz mají jeho zákazníci opravdu v peněženkách. Může to ale souviset s tím, že počet prodaných kusů Macbooků celkově klesá, na což firmy nezřídka reagují právě tak, že zvedají cenu za kus, aby výsledný výnos stále rostl.
Je to stejná logika, která stojí za zdražením vody ve chvíli, kdy se daří úsporným programům: Šetřit se může, ale vydělávat se musí – a pro management není většího zločinu, než snížit celkovost ziskovost. Je mnoho hříchů managementu, ale jenom jeden opravdu smrtelný – a to právě tenhle. Proto ve chvíli, kdy se začínají propadat prodeje, se pokoušejí skásnout ty zákazníky, kteří stále kupují. Ve světě s vysoce nerovnoměrnou distribucí bohatství to dává smysl: Těm, kteří kupují luxusní zboží, je ve skutečnosti docela jedno, jestli něco stojí 2000 anebo 200 000.
Pořádně podojit ty majetné je něco, co se považuje i v levicové společnosti za správné – a popravdě – nedělá to jenom Apple. V poslední době nám začaly ceny počítačů docela slušně růst, zatímco před lety byl notebook za 120 000 tisíc a více v podstatě docela neobvyklý, dnes tu máme strojů v podobné cenové hladině přehršel.
Tak například tu máme Lenovo ThinkPad P70 za téměř 200 000 korun, což je za čtyřjádro docela slušný flastr. Anebo Acer Predator 21X, experimentální notebook s prohnutým displejem, podporujícím dvojici 1080tek ve SLI.
Anebo Asus ROG s možností vodního chlazení za 150 000 korun! Výběr je široký, ceny neomezené. Ve srovnání s konzumními notebooky pro běžného spotřebitele anebo „atomovými chudáky“ za čtyři tisíce je to úplně jiná planeta.
Pro dnešek je právě charakteristický rozpad peletonu na ty opravdu levné věci, ty opravdu drahé a potom na jakési optimum, které se posunuje dopředu jenom velmi pomalu a velmi opatrně. Právě velmi opatrný výkonový nárůst cenově optimálních komponent je dnes problém, řada lidí si pročítá benchmarky a zjišťuje, že se v jejich cenové hladině upgrade nevyplatí ani po dvou anebo po třech letech. Anebo po pěti.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
