Čtyřicet let Apple: klikatá cesta ke hvězdám | Kapitola 2
Seznam kapitol
Apple byl založen 1. dubna 1976. V poslední době se k jeho historii objevují dosti kritické komentáře – dozvěděli jsme se třeba, že „Apple ztrácí sílu inovovat“ a „v mnohém jen kopíruje jiné“. Dovolím si s tím nesouhlasit: Apple vždycky vstupoval až na bojiště, které prozkoumal někdo jiný – a to obvykle s produktem, který ve finále většinou uspěl.
Apple má za sebou řadu úspěchů i přehmatů, ale povedlo se mu hlavně něco, co se nepovedlo žádné jiné firmě: Vybudovalo si zástup fanoušků, kteří nedají na firmu dopustit a naprosto ji zbožňují. Rovněž mezi sběrateli je Apple pojem, počítače Apple patří mezi ty sběratelsky nejcennější vůbec a jsou velmi podrobně zdokumentované. Sbírka počítačů Apple trvale získává na hodnotě, což se o počítačích jiných značek nedá rozhodně říci. A to bych se byl přitom ochoten hádat o tom, zda jejich design, ať už vnější anebo vnitřní, byl ten úplně nejpovedenější. Kupříkladu řadu notebooků od Sony považuji za designově velmi povedené a naopak laptopy od IBM za mechanicky a elektricky dokonale provedené. Přesto sbírka počítačů Sony či IBM nemá ani zdaleka takovou hodnotu jako Apple.
V dějinách Apple najdeme celou řadu zásadních změn. Některé jsou jasně vidět, například vliv Hartmuta Esslingera, který přinesl počítačům Apple opravdu povedený design.
Snow White, Americana, zdroj: Hartmut Esslinger: Keep it Simple: The Early Design Years of Apple
Jiné moc vidět nejsou, jako například boj o to, zda počítače Apple budou otevřené a bastlířské (což prosazoval Wozniak) anebo uzavřené a půjde o kontrolovaný ekosystém (což chtěl Jobs). Osobně jsem fanouškem spíše Wozniaka než Jobse, obdivuji jeho elegantní a uspořádaný, téměř akademický design a otevřenost, se kterou popisuje konstrukci a funkci počítače v manuálech.
Manuál pro Apple II psaný Wozniakem je úžasný a detailní, popisuje úplně každý detail včetně plošného spoje počítače a komentovaného výpisu ROM. Pokud by se vám do toho chtělo, mohli jste si vlastní počítač sletovat a naprogramovat podle tohoto návodu, což se skutečně několikrát stalo – například Bulhaři vyráběli řadu Apple II kompatibilních osmibitů Pravetz. Wozniakův Apple by byl otevřený a transparentní – jako řekněme dnes Arduino.
Jobs naopak žádal uzavřený a zcela kontrolovaný design, který ukrýval komplexitu počítače mimo zraky uživatele a nabízel mu jednoduchý design. Počítač vypadá přátelsky, nezatěžuje uživatele technickými detaily a naopak nic neusnadňuje výrobcům třetích stran, kteří například do Macintoshe nemohli na rozdíl od Apple II jednoduše instalovat svoje rozšíření.
Konflikt mezi oběma zakladateli byl do značné míry intelektuální, hacker versus estét. Jednoduchost pro technika versus jednoduchost pro netechnika. Za Jobsovým postojem byl jistě odpor k velkým IT firmám své doby, jako bylo IBM, řekl bych, že ale také nevzhlednost jejich prvního počítače, Apple I. Apple I není žádný krasavec, v základním provedení je to jenom základní deska, kterou si sami musíte doplnit o napájecí zdroj, klávesnici, obvody pro magnetofon a hlavně si k tomu musíte udělat vlastní skříň, což si někteří majitelé dělali stlučením několika fošen či použitím starého kufru.
Wozniak jako kutil musel zářit nadšením nad kreativitou svých zákazníků, Jobs musel být znechucen. Některé kusy Applu I vypadaly, jako by je právě někdo vyhrabal ze smeťáku. To musel být poměrně silný impuls, který hnal Jobse do boje o designovou revoluci. Otázka modularity či uzavřenosti se také týkala vymezení se proti IBM – IBM PC bylo vysoce modulární. Jobsovi proto přišlo logické zaměřit se na uzavřený systém, u kterého je možné poskytnout uživateli co nejlepší zážitek.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
