Lords of the Fallen: takovou grafiku měl mít Dark Souls II | Kapitola 4
Seznam kapitol
Od vydání Dark Souls II uteklo více než půl roku, takže hardcore jádro, které se kolem něj vytvořilo nemá do čeho „píchnout“. Mezeru na trhu s obtížnými akčními RPG hrami by měla vyplnit hra Lords of the Fallen. Podařilo se jí to, nebo tvůrci vyměkli a přiblížili ji běžnému hráči? Naše dnenší recenze vám na tuto otázku důkladně odpoví.
Ústupky směrem k mainstreamu nejsou cítit je v samotném herním systému, ale také ve struktuře a síle nepřátel. Zatímco Dark Souls II na vás posílalo jednoho gigantického bosse za druhým a prostor mezi nimi vyplňovalo jen několika, zato však extra silnými poskoky, Lords of the Fallen na vás vedle několika gigantických bossů posílá samé malé příšery, které s troškou cviku porazíte i s jednou rukou na klávesnici (dobře, přeháním, ale protivníci jsou to vážně mizerní).
Drobní nepřátelé vám samozřejmě mohou zavařit alespoň ve větší početní přesile, heslo: „pokud se jich na vás sesype víc jak tři“ zde ovšem zase tak spolehlivě nefunguje. Někteří protivníci jsou prostě neschopní a se správnou zbraní je ze světa sprovodíte dvěma dobře mířenými ranami, a přispívají k tomu i bugy a často dost prapodivná AI.
Když se protivníci nezaseknou ve stěně nebo za dveřmi, nebo se nechytí do nějaké podobné pasti, v níž je můžete bezpečně pižlat až k smrti, prapodivně levitují, dost často zamrzají, nebo se rovnou chovají jako dementi.
Tak například jinak hbitý zlodějský mrňous vybavený dvěma mačetami je schopný běhat s vámi do kolečka tak dlouho, až dokud ho nechytnete a několika ranami neudoláte. Od běhání ho přitom neodradí ani smrtící rány, které mu během tohoto divadýlky nesmlouvavě nadělujete. A není žádnou výjimkou, že ve hře narazíte na místo, kde se stvůry po jednom zásahu ochotně vrhají střemhlav z věže, aby spáchaly sebevraždu a tím vám darovaly trochu té zkušenosti bez námahy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
