Úvaha: Když augmentová aplikace může být trestná | Kapitola 7
Seznam kapitol
Před několika dny se objevila zpráva o středoškolákovi, který skončil za mřížemi proto, že ve hře Real Strike nahrál video, ve které střílí ve škole. A pak tohle video nauploadoval na YouTube, což byla skutečně velká hloupost. Videa si všiml jeden z rodičů a věc nahlásil škole. A ta? Ta to samozřejmě nahlásila policii.
Respektování soukromí je téma, o kterém by lidé z Google jistě mohli mluvit celé dny. Ostatně jejich wardriving při tvorbě Street View a nahrávání provozu nezaheslovaných wifi sítí je legendární. Je ale vůbec v pořádku, že si do své databáze zanášeli polohy libovolných wifi sítí? Vaše síť sice „vylézá do veřejného prostoru“, její koordináty ale využívají pro svoji službu, aniž by byť jen požádali o souhlas.
A co vaše fotografie? Dnes mají všechny osoby na Street View rozmazané obličeje (traduje se vtip, že „kdo se uvidí na Street View s rozmazaným obličejem, do sedmi dnů zemře“). Pro řadu lidí je ale z toho či onoho důvodu nepřijatelné, aby byly veřejně dostupné obrázky jejich domu – už se ukázalo, že je vykradači používají pro tipování.
Jenomže zatímco dříve občas městem projelo mapovací auto, už brzy budou kolem chodit statisíce lidí s kamerami na brýlích a nebo na jiném zařízení. Mnoho z nich bude chtít augmentované zařízení využívat k navigaci, zobrazení doplňkových informací, ale najdou se i takoví, co budou chtít nahrávat koncerty, filmy, sbírat data o konkurenci, nahrávat si, o čem se baví lidé u vedlejšího stolu a nebo si dělat fotky pro svoji voyerskou pornosbírku.
Lidi opravdu nemají rádi, když je někdo nahrává (a nebo když si myslí, že je někdo nahrává). Tipuji to na hodně konfliktů a hodně rozbitých brýlí, zvláště takhle večer po klubech a po hospodách. Ochrana duševního vlastnictví
Řada augmentovaných aplikací má reklamní charakter. Ukazují vám, kde jsou jaké podniky, můžou zobrazovat akční nabídky a podobně. Podnikatelé mají docela dobrý zájem na tom, aby jejich aktivity byly vidět více, zatímco ty konkurenční naopak méně. Už se objevily případy, že si firmy tak trochu upravovaly mapy, aby vzdálenost k jejich obchodům vypadala kratší než ke konkurenci.
Dalším poněkud zvláštním sporem je to, komu patří virtuální reklamní plochy. Ne skutečné, ale virtuální. Ve sporu Sherwood 48 Associates versus Sony Corp of America (2002) šlo o to, že ve filmu Spider Man filmaři osadili budovy Times Square jinými reklamami, než které tam byly v okamžiku natáčení. Soud žalobu odmítl s tím, že reklamy se na budovách stále mění a že změna vizuální podoby reklam sloužila k uměleckému vyjádření ve filmu. Co když ale AR aplikace prostě překreslí reklamy svými vlastními? A jaký je rozdíl mezi tím, když na reklamní plochu namapujete virtuální reklamní plochu a nebo když ji prostě překryjete jednoduše bannerem? Bannery se běžně kydají i přes video, tak proč byste jimi nemohli překrýt jinou reklamu?
O tom, že augmentované aplikace bude možné využít pro nelegální nahrávání všeho možného, od koncertu Heleny Vondráčkové po ofocení plánu na supersonické torpédo, se není ani třeba bavit. Nutno podotknout, že pro piráty a hackery bude mimořádně atraktivní takové zařízení ovládnout a nahrávat si i bez vědomí majitele zařízení. Jednou se stane, že někoho chytí a budou ho potahovat za to, že mu hackeři nahrávali ze zařízení. Tím jsem si celkem jist.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
