Úvaha: Když augmentová aplikace může být trestná | Kapitola 3

Pokud vaše filozofie z křesťanství nevychází, budete mít problém tento striktní přístup pochopit. Střílení ve hře je z hlediska skutečného světa jenom přesouvání bitů z místa na místo a mrhání časem, který byste mohli vynaložit na něco užitečnějšího, ale těžko co více. Alespoň u čistých her se to dá říci takhle.

U augmentovaných aplikací, jako je právě Real Strike, je to ale o dost složitější. Souvisí to s tím, že augmentované aplikace jsou ve skutečnosti velmi výrazně propojené s realitou, mnohem více, než normální software. Dokonce to patří k výrazným rysům jejich designu. Doporučuji se podívat na výbornou přednášku Oni Inbara „The 3 Laws of Augmented Reality Design“, kde rozebírá rozdíl mezi virtuální realitou a augmentovanými aplikacemi včetně příkladů.

Ony tři podstatné zákony jsou tyto:

1. Augmentace musí vycházet z reálného světa a musí k němu mít vztah
2. Augmentace nesmí odvádět pozornost od reality, naopak by ji měla zvýrazňovat

3. Augmentovaná interakce musí nabízet výrazně intenzivnější zážitek, než možné alternativy.

A je to tady. Augmentované aplikace NEJSOU to samé, co běžné hry, vpíjejí se do reality mnohem silněji. Pokud jsem u her mohl argumentovat tím, že jen křesťanská filozofie je považuje za závadné, právě hluboké propojení augmentovaných aplikací s realitou způsobuje, že i pohled egyptského náboženství se mění v tom smyslu, že augmentované aplikace se mohou projevit ve světě. Když střílíte ve svém telefonu zombie, je to jedna věc. Když zamíříte telefonem na jiné lidi v reálném světě a střílíte na ně, je to věc jiná. Vy je v tom okamžiku zapojujete do své hry a skutečně něco ve světě konáte. Je to úplně jiná kvalita.