Úvaha: Je to tady – splaskává facebooková bublina? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když se blížilo IPO Facebooku (Initial Public Offering, uvedení firmy na akciový trh), noviny přímo vřely články a komentáři. To je dost neobvyklé. Zkuste si vzpomenout, kdy naposledy uvedení akcií nějaké firmy řešily noviny na prvních stránkách, které nejsou obvykle rezervovány pro nudné finanční zprávy...
Proč nemá Warren Buffett technologické firmy rád? Podívejme se na to podrobněji. Zásadní otázkou je, jak vlastně technologické firmy ohodnotit. Většina normálních firem funguje tak, že vyrábí nějaký výrobek, který saturuje určitou lidskou potřebu. Jíst musíte, teplo potřebujete, bydlet musíte, u všech základních potřeb je odhadnutelné, kolik zboží je trh schopen přijmout a kolik by to zboží tak mohlo stát. Určité firmy jsou více rizikové, pokud jde o bankrot, než jiné.
Pokud máte pole a nechce se vám zemědělat, můžete ho ponechat ladem, čímž naopak jeho hodnota vzroste. Špatná péče o pole je paradoxně horší, než žádná péče, takže hodnota tam zůstane, i když jste jako farmář na baterky. Reality jsou o něco horší: i když nemáte dům komu prodat, stále ho vlastníte, musíte se ale o něj aktivně starat, jinak dopadne jako strašlivý vyskvotovaný dům v Apolinářské. To, co je u nás raritou, je ale po hypotéční krizi v Americe dost děsivou každodenní realitou – Detroit nově zvažuje odpojení veřejného osvětlení ve vybydlených opuštěných čtvrtích a jejich postupnou demolici. Takže reality nemusí být až tak dobrá investice, pokud je kupujete na vrcholu realitní bubliny.
Technologie jsou na tom ještě hůř, protože v nich funguje disruptivní cyklus. V jednom okamžiku firma získá novou super technologii a stoupá jako hvězda, v dalším se dostane mimo a začne strašlivě ztrácet peníze, a nakonec z ní zůstane jenom slupka vyplněná patenty, které jsou jako jediné jakž takž obchodovatelné. Tento cyklus se zopakoval mnohokrát a když si najdete třeba výsledovky počítačových firem jako byl Sinclair, Atari a nebo Commodore, tak to vypadá tak trochu jako horská dráha. V jenom okamžiku úžasný růst a perspektivy, v dalším hluboká ztráta způsobená investicemi do produktu, který nevyšel.
Dům na předměstí Detroitu
Když se na to podíváte, tak těch „průměrných patnáct let“, co udává P/E ratio jako optimum, se většina z počítačových firem nedožije. A nejsou tam výjimky, i Apple jel nahoru, dolů, teď jel nahoru a možná zase pojede dolů. Jediná cesta, jak z toho ven, je couvnout z výroby hardware a soustředit se na software, kde příjmy sice taky oscilují, ale nákladově je to levnější než výroba hardware a je vyšší šance to přežít. To udělala například IBM.
Kdysi se zdálo, že je výhodné držet si svůj specifický segment trhu, jako je „velké železo“, ale ukazuje se, že k velkým změnám může dojít i tam. Specializované velké počítače se zcela unikátními čipy byly nahrazeny počítači stavěnými z relativně standardních komponent. Ani tento segment vám tedy nezajistí dlouhodobé přežití.
V poslední době mizí i poslední jistoty, které se týkaly softwaru a platforem obecně. Mobilní platformy se stávají důležitější, a to tak značně, že i klasičtí výrobci softwaru jako Microsoft začali panikařit. Opravdu si nedovedu vysvětlit připravované rozhraní Metro jinak, než výraz čiré paniky a zoufalství, se kterou se chystají na odliv uživatelů z desktopů k mobilnějším zařízením. Open Source užírá zisky komerčnímu software a virtualizace představuje nebezpečí jak pro klasické výrobce hardware, tak i software. Jediná jistota, kterou výrobci jakž takž mají, jsou ony patenty a duševní vlastnictví obecně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
