Úvaha: Nastává nám konec hardcore hraní? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Když nedávno Carmack prohlásil, že už brzy budou dominantní herní platformou tablety a telefony, zavládlo mezi hráči zděšení. Je vůbec možné, že toto prohlašuje autor pecek, jako byl Doom nebo Quake? Kde to jsme? Kde je smysl přetaktování našich PC a kam najednou mizí zdánlivá dominance herních konzolí?
Do jisté míry se tak směšují dvě zcela nesouvisející věci:
A) Ochota na investice do her a hardware, potřebného k hraní.
B) Objem tráveného času u hraní jako takového.
Nás bude nejdříve zajímat ta první. Jako hardcore je viděn takový hráč, který investuje hodně peněz do her a hardware, hodně kupuje a v podstatě přizpůsobuje své výdaje hraní. Hardcore hráč bude preferovat novou grafiku nebo SSD disk před dovolenou u moře, protože tam by se stejně jenom nudil. A když už peníze nemá, tak se věnuje tuningu svého stroje v rámci možností (je to zajímavé, ale řada opravdu hardcore hráčů má docela hluboko do kapsy a věnují se tedy barterovému obchodování se součástkami, případně výměnou hardware za služby – sestaví známému nový počítač a za to si odnesou nějaké starší díly). Jako hardcore hardwarový systém je pak považován takový, který má více jader, více grafik a teče v něm více vody či více dusíku, než v nehardcore systému. Pak se zdá, že hardcore hry mohou běžet jen na hardcore herních systémech, zatímco na systémech kancelářsky konzumních anebo jiných slabších strojích žádné hardcore herní tituly běžet nemohou.
Z logického hlediska je ale dělení her na hardcore a casual podle hardwarové náročnosti pustý nesmysl. Je hra, ve které zapnete v options „super high settings“ jiná, než ta samá hra na „very low settings“? Nebo můžeme tvrdit, že na dané konzoli existují jenom casual a nebo jenom hardcore hry, protože tam máme unifikovaný hardware a žádné výkonové škálování tam prostě neexistuje? Nepochybně ne a z toho jasně plyne, že hardwarová náročnost je pro posouzení „hardcore vs. casual“ hraní absurdní kritérium. Jediné, co lze s jistou mírou spolehlivosti říci, je to, že „hardcore“ hry pro PC obvykle používají svou „hardcorovitost“ jako omluvu pro zvýšené hardwarové nároky a tytéž hardwarové nároky občas používají jako výmluvu pro svou obsahovou plochost a primitivnost.
Jako dlouholetý hráč musím říci, že nevidím žádnou korelaci mezi hardwarovými nároky a „hardcorovitostí“ hry a pokud už něco pozoruji, tak spíš slabou zápornou korelaci – hardwarově náročné a líbivé hry nebývají ani nijak zvlášť chytré, ani nijak zvlášť propracované, jako by snad vzhled byl vším a mohl zamaskovat to, že hra je krátká a moc se toho v ní nedá dělat. Jenomže lepší shadery z blbé hry lepší kus vážně neudělají a casual hru na hardcore také nezmění.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
