Zamyšlení nad trojicí témat z oboru grafických karet
Seznam kapitol
Zaujaly vás specifikace a nízké ceny připravované generace grafických karet ATI Radeon HD 5800? Přemýšlíte, proč ATI většinou nabízí o něco lepší poměr cena/výkon než NVIDIA a začínáte se ztrácet ve značení grafických karet NVIDIA GeForce? V dnešním odlehčeném článku se nad těmito tématy zkusím zamyslet.
Jedním z nejdůležitějších faktorů při koupi nové grafické karty je samozřejmě cena a poměr cena/výkon, který mají ATI Radeony většinou o něco lepší GeForce od NVIDIE, díky čemuž má ATI v oblibě většina studentů a IT fandů s malými finančními možnostmi. Je tomu však tak proto, že nás AMD, které ATI před pár roky za několik miliard dolarů odkoupilo, tak bezmezně miluje a chce nám nabídnout grafické karty za co nejpřijatelnější ceny? Osobně se domnívám, že nikoliv a důvody hledám někde jinde, konkrétně ve finančních výsledcích AMD.
Pokud se na ně totiž podíváte, AMD je v posledních několika letech v jednom kuse ve ztrátě. Například v posledním čtvrtletí minulého roku to bylo přes miliardu dolarů, v prvním čtvrtletí tohoto roku přes 330 milionů a nakonec ve druhém čtvrtletí necelých 415 milionů dolarů a tak by se dalo pokračovat. Společnost už kvůli tomu musela prodat své výrobní linky, které si teď pronajímá, propustit část zaměstnanců a v neposlední řadě si i vzít několik půjček. Důvodem těchto špatných výsledků jsou samozřejmě špatné prodeje procesorů, kde se AMD od vydání Intel Core 2 Duo dlouhodobě nedaří a nově vydané Core i5 procesory tomu jistě nepomohou. Pravou katastrofou je pak segment notebooků, kde Intel Atom nemá konkurenci žádnou, Turiony Ultra (platforma Puma) založené na starých Athlonech X2 nemají proti Core 2 Duo také příliš šancí a v highendu nenabízí AMD raději vůbec nic. O něčem svědčí i mé pravidelné testy notebooků, kde jsem AMD procesor už také pěknou dobu netestoval, žádný výrobce mi v poslední době takový počítač nenabízel.
V dnešní době je jedinou dobře fungující částí AMD právě grafická divize ATI, která se podle finančních výsledků drží okolo nuly a potápějící se AMD ji "ždíme" ze všech sil. Společnost totiž nemá ani peníze na vlastní provoz a potřebuje hotovost za každou cenu. A právě v tom vidím důvod, proč jsou grafické karty ATI Radeon v dnešní době tak levné, přesněji řečeno velmi levné už od data vydání. Jednoduše potřebují hned teď co nejvíc peněz, byť to není z dlouhodobého hlediska úplně strategické, uvedu příklad.
Společností s velkou zásobou financí je v dnešní době třeba Intel. Ten vydal na konci minulého roku procesory Core i7, které nabídly vynikající výkon, avšak za velmi vysokou cenu, kvůli které si tyto procesory koupilo jen malé množství zákazníků. A teď po roce, kdy už mají všichni "extrémuchtiví" uživatelé procesory doma, teprve uvádí levnější verze Core i5, které si už koupí daleko větší část zákazníků, Intel na nich však nebude mít takovou marži. A v podobné situaci je přece teď AMD s novými Radeony.
Zejména Radeony HD 5870 1 GB a HD 5870 Six 2 GB nabídnou kromě výkonu ještě o krapet vyššího než u GeForce GTX 295 / Radeonu HD 4870 X2 například exkluzivní podporu DirectX 11 či většího množství monitorů. Přesto je AMD bude prodávat za poměrně příjemné ceny okolo osmi tisíc korun, i když by si je pár nadšenců koupilo třeba i za 11-12 tisíc a na osm tisíc by mohly spadnout třeba až za měsíc. Proč to společnost nedělá, když je to pro ni výhodné a konkurenční GeForce se nejspíš dočkáme až někdy v listopadu a přímo se nabízí něco takového udělat? Právě proto, že potřebuje peníze (na výplaty a provoz) teď hned a nemůže si dovolit čekat, byť na tom bude ve výsledku nějaké ty dolary tratit. Rozhodně za tím nestojí láska k zákazníkovi, nebuďte naivní. Podobně agresivní cenovou politiku má AMD samozřejmě i v segmentu procesorů. Hádejte kdo má nejlevnější čtyřjádro, kdo nabízí procesory s otevřeným násobičem atd.
V dřívějších dobách samostatného ATI společnost pochopitelně takovým lidumilem nebývala. Stačí se vrátit čtyři roky zpět do dob GeForce 6800 Ultra Extreme a Radeonu X850 XT Platinum Edition, která byla v této době výkonnostním králem a prodávala se v březnu 2005 za ceny okolo dvaceti tisíc včetně DPH.
Napadá mne však ještě jeden argument, proč má AMD ceny grafických karet tak proklatě nízko. Jistě i vy máte svoji oblíbenou značku procesorů a grafických karet a pravidelně je kupujete, protože máte zkušenosti s ovladači, chlazením atd. Podobně se chová i velká část ostatních zákazníků, a pokud se podíváte do statistik prodejů desktopových grafických karet, zjistíte, že NVIDIA má podíl 29,2 %, zatímco AMD/ATI 18,4 % (v čemž jsou navíc započítané i integrované grafiky u základních desek, kterých prodá AMD víc než NVIDIA, zbylých 50 % pak drží Intel se svými integrovanými čipy u desek). Společnost tedy potřebuje přesvědčit uživatele kupující NVIDIE, aby přešli k ATI (většina pak bude v trendu kupovat ATI sama pokračovat). A to nejlépe uděláte právě dobrým poměrem cena/výkon a lákavými nabídkami. Nicméně to podle mne není hlavním důvodem nízkých cen, ale spíše vedlejším bonusovým efektem. O zákazníky jde mimochodem samozřejmě i NVIDII, ta však se svým větším podílem na trhu a kvůli tomu i větším počtem věrných zákazníků nemusí ceny tolik tlačit).
Moje závěry a finanční výsledky AMD sice mohou znít tragicky, osobně však nevěřím tomu, že by AMD v brzké době zkrachovalo. Společnost je totiž tak zadlužená, že by musela zkrachovat už dávno a vždy se najde někdo, kdo AMD půjčí, včetně bank samotných. Pro ně je totiž už pomalu výhodnější AMD půjčit, protože jinak přijdou o všechny své předchozí úvěry. A ani stát (USA) by dle mého názoru nenechal AMD padnout. Jednak kvůli monopolu Intelu, který by tím nastal a jednak kvůli tisícům pracovních míst, které společnost poskytuje (celosvětově cca deset tisíc). A o ATI samotnou strach nemám vůbec. Pokud i v těžkých dobách pod AMD v rámci možností žije kolem nuly (což je bezesporu vynikající výsledek), pak by se pro ni jistě nějaký kupec našel.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
