Výměna pasty u grafické karty - má smysl? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Grafické karty se v poslední době stávají asi nejhlučnější částí počítače. Přeci jenom uchladit monstrum, které vyzáří často i hodně přes 100W ve formě tepla není žádná sranda. Výrobci osazují karty stále většími a obludnějšími chladiči, ovšem občas zapomenou nebo podcení zásadní drobnosti, jako je třeba přenos tepla od čipů k heatsinku. Vyplatí se proto měnit teplovodivou pastu za kvalitnější?
První kartou, na kterou jsem se zaměřil, byl Radeon HD 3850 s vyměněným chlazením od MSI. Karta má chladič jen na jádru, který je zezadu připevněn čtyřmi šroubky. Jeho demontáž je proto otázkou jen několika desítek sekund.
Na jádře je nanesené poměrně malé množství šedé pasty. Kartu přede mnou v době vydání mělo několik novinářů. Pasta je však poměrně zaschlá a podle diskuse s MSI ji určitě neměnil nikdo minimálně v posledním roce a půl.
Po vyčištění jádra (doporučuji některý ze speciálních přípravků, ale použít se při troše opatrnosti dá i technický benzín) nanáším vlastní pastu. Vždy nanášejte velmi malé množství pasty, kterou poté rozetřete. K tomu můžete použít třeba starou tvrdou vizitku nebo vlastní prst zabalený do celofánového pytlíku či potravinářské fólie.
Před a po výměně pasty — základní takty
U Radeonu HD 3850 klesla teplota po výměně pasty za novou na základních taktech o velice zajímavých 9 °C. Že by měla výměna pasty tak blahodárné účinky? Ne tak docela, protože na kartě byl původně zřejmě špatně nasazený chladič, který na jádro plně nedoléhal.
Před/po výměně pasty — přetaktování
Po přetaktování se rozdíl zmenšil "jen" na 7 °C. Zároveň je však nutné dodat, že po výměně pasty se zvýšilo také přetaktování. Zatímco před výměnou byla maximální stabilní frekvence jádra 769 MHz, po výměně jádru nedělala problém ani frekvence 776 MHz.
První pokus se tedy nad míru vydařil a přinesl přesně to, co by se dalo očekávat. Bohužel další výsledky už tak slavné nebyly. Ale čtěte dále...
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
