Úvaha: Redaktorům, těm je hej? Ani náhodou, pánové! | Kapitola 7
Seznam kapitol
Před lety jsem se setkával se stesky čtenářů nad tím, že není krásnějšího a vznešenějšího zaměstnání, než je recenzent her. Celý měsíc si jen tak hrajete, občas něco napíšete a jinak jenom paříte a nebo tak něco. Pravda je jiná, pokud ovšem nepatříte mezi takzvané kmenové redaktory, kteří mají jistotu platu a doopravdy už nic sami psát nemusejí.
Kmenovými členy redakce se obvykle stávají ti autoři, které psaní už nebaví, ale rádi by kapitalizovali své znalosti z oboru. Nebo se jim nechce do nějakého jiného oboru. Tak jako tak, většinou se už neženou do produkce obsahu, protože ví, že to je nevděčná a často dost tvrdá práce. Proč by měli jako koně dřít tři dny u měření, s vyplazeným jazykem stihnout deadline a pak číst ironické komentáře čtenářů, že neumí rozeznat MB od MiB? Proč by měli pracovat po nocích a pak poslouchat, že píší jaksi suše a ta čtenost není taková, jakou by měla být?
Nejhorší pak je, když je vám jako šéf přidělen Obecný Redaktor, který se živil vždy jen čistou novinařinou, což je pozoruhodný obor o tom, jak psát články o věcech, kterým nerozumíte, tak, aby to vypadalo, že „jste in“ a četlo to co nejvíce „normálních lidí“. Pro Obecného Redaktora je čtenost alfou a omegou, tu slibuje svým vládcům a za její nedostatek je před jejich tváří bičován. Pak to přenese na vás.
„Hle,“ rozčiluje se Obecný Redaktor, „ta čtenost srovnání motherboardů je malá, když to srovnám s Ivetou Bartošovou, která zakopla na vystoupení, není to vůbec nic!“
Marně pak vysvětlujete, že kdyby se zřítila do těch motherboardů, bylo by to asi lepší a argumentujete, že vaše čtenost je stále hotový Woodstock vedle skript teorie plazmatu. Redakce odmítá také návrh, aby byly motherboardy nošeny na její vystoupení ve víře, že jednou sletí přímo do nich a vy budete rovnou u toho, což by vaší čtenosti zcela jistě pomohlo.
Lepší bývají Specializoaní Redaktoři, kteří obtížím s odbornými texty rozumí, svým vládcům odolávají a bývají tak řečeno „docela v pohodě“. Někdy bývají až moc v pohodě. Tak se vám třeba stane, že se jim nemůžete čtrnáct dní dovolat a marně přemýšlíte, zda napsat nějakou zajímavou novinku nebo aktualitu, protože se vám nechce psát něco, na čem už (možná) někdo jiný pracuje.
Nakonec se sám Specializovaný Redaktor ozve, protože si patrně povšiml dvou set nepřijatých hovorů. „Sorry, byl jsem na Bali,“ vysvětluje ležérně. „Polonahé ženy nám nosily koktejly dnem i nocí až do postele, tak jsem byl trochu mimo. Jo a když už o tom mluvíme, potřebuju, abys mi do dvou minut a čtyřiceti pěti sekund dodal srovnání posledních pěti grafických karet, co teďka vyšly, jak se mají ve srovnání s posledními dvaceti grafikami, co se objevily v posledních třech letech.“
Tak a je to tady. Velmi dlouhá noc. Opravdu velice, velice dlouhá noc. Máte doma dost kofeinu? Máte?!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
