Umělá inteligence? Ne, umělá kreativita – nový postrach umělců!
Seznam kapitol
Když se bavíme o AI, typicky nás zajímají otázky umělé inteligence. Samotná inteligence ale určitě nevede ke zcela inovativním řešením, na to potřebujeme něco dalšího – kreativitu. Ta se ale špatně popisuje a není vlastně jasné, co to přesně znamená.
Základní myšlenka umělé inteligence je jasná: Je to schopnost strojově řešit problémy. Protože se v psychologii špatně popisují jednotlivé fenomény, respektive jde o pluralitní obor, ve kterém běžně koexistují navzájem se zcela vylučující teorie, šli na umělou inteligenci počítačoví vědci po svém.
Pokud nechcete trávit večery pouze vyprávěním si o tom, co by inteligence mohla být, je dobré si definovat nějakou metriku, podle které se dá srovnávat. Ta je u klasických testů vyjádřena buď testovým skóre, nebo se transformuje na IQ, což je, přísně vzato, relativní metrika, jak si testovaný stojí vůči populaci. Občas používaný obrat, „že průměrné IQ roste“, znamená pouze to, že to musíte rekalibrovat, protože průměrné IQ populace má být 100 a vaše IQ udává, jak jste daleko od průměru a na které straně.
Pokud se díváme na jednotlivé testy, je lepší celkové dosažené skóre, což je absolutní metrika. Máme i jiné metriky, například šachový rating, ale obecně platí, že když máme nějaký změřitelný výsledek, dá se z něj udělat metrika. Problém je v tom, co nám daná metrika říká a jaký je její vztah k tomu, co opravdu chceme studovat. Testové skóre nám říká, jak je kdo dobrý v daném konkrétním testu, což nemusí být zrovna reprezentativní.
Když se začalo pracovat na konvenční umělé inteligenci, vycházelo právě z modelu testů a her a předpokládalo se, že schopnost hrát dobře dámu anebo šachy je známka inteligence. No: Dobře se to měří, hra se dá analyzovat krok po kroku, a tudíž se dá dohledávat, zda rozhodování bylo dobré anebo to byla chyba. Tahle představa vedla k tomu, že se inteligence začala považovat za tak zvaný minimax problém, tedy schopnost odhalit nejhorší anebo naopak nejlepší možné řešení.
Problém tohoto přístupu je v tom, že obvykle vede velmi rychle do kombinatorické exploze a nelze jednoduše vyhodnotit všechny možnosti. Takže se koncept inteligence rozšířil o paměť, kde se řeklo, že paměť vlastně funguje jako akcelerace prohledávání stavového prostoru a je-li paměť dostatečně velká a rychlá, vlastně substituuje inteligenci.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
