Typologie kupujících hardware | Kapitola 3
Seznam kapitol
Lidé jsou různí - a jejich různost je popisována různými formami typologií. Takovou typologii můžeme najít i u zákazníků, kteří si přicházejí koupit hardware. Následující typologie je, tak řečeno, okoukaná z praxe a neklade si nijak za cíl vyčerpávající popis všech kategorií. Přesto je, řekl bych, poměrně zajímavá.
Kutil Tim
Všichni víme, že hardware je drahý, někdy dokonce až ďábelsky drahý, tisíce, desetitisíce, jen to lítá. Přesto se najdou jedinci, kteří - ačkoliv nemají s výjimkou průpravy ve formě Lega či stavebnice Merkur žádné zkušenosti s počítači, neřku-li technikou vůbec - prostě neodolají pokusu ušetřit 200 až 500 korun za montáž a pustí se do toho sami.
Myslí si, že jsou dost šikovní a že když dají dohromady převodovku kola, tak scvakat pár dílů do kupy nemůže být žádný problém. Takovýhle kutil Tim si z obchodu odnáší spoustu dílů, ale tím s ním zábava nekončí, naopak. Veselé to začne být v okamžiku, kdy přiveze zpět to, co se pokusil sestavit a zapnout. Někdy můžeme být rádi, že ho to nezabilo!
Jeden kutil Tim postupoval při montáži procesoru velmi pečlivě a dle instrukcí. Dočetl se například, že na procesor je třeba před montáží chladiče nanést teplovodivou pastu. Jaké však bylo překvapení reklamačního technika, když v počítači uviděl dokonale propečený procesor, pečlivě pomazaný pastou - ale nic víc! Kutil Tim totiž z návodu nepochopil, že na procesor je třeba ještě upevnit chladič.
Další kutil přinesl poměrně pěkně smontovaný počítač s tím, že "po chvilce přestane fungovat". Technik prohlížel hezky uspořádané vnitřnosti počítače a nechápal, co je špatně, když si teprve poté povšiml, že kutil opomenul namontovat pod motherboard sloupky a pečlivě ho přišrouboval, tak řečeno, rovnou kontakty na plech. Jak mohl stroj, jehož desítky kontaktů byly vyzkratovány na plechu, byť i jenom chvilku fungovat, nicméně zůstalo záhadou.
Někdy se jako kutil Tim projeví osoba, která na to nevypadá a teoreticky by mohla býti zcela kompetentní. Jeden elektroinženýr byl pozván do rodiny k počítači, u něhož pufnul a zasmrádnul zdroj. Ukázalo se, že veškeré komponenty přežily a i data zůstala zachována, jenom zdroj je nefunkční. Elektroinženýr se ovšem nezastavil u výměny zdroje, rozmontoval ho, ohledal a objevil, že závada je zcela banální - vyhořelý rezistor. Bez větších rozpaků ho vyzkratoval kusem drátu - a ejhle, zdroj zase jel. Byl tedy zamontován zpět do počítače, stroj se rozjel - ale po chvíli zdroj detonoval podruhé, tentokrát ovšem tak pořádně, že do pekel s sebou vzal všechny díly s výjimkou disketové mechaniky. Ta jediná přežila...
Kutil Tim je prostě hrozné zjevení - a dost často se stává, že si odmítá byť jen připustit, že zkáza byla zaviněna zcela jeho vinou.
Záhadný cizinec (aneb RH?)
Dále existují typy kupující, které jsem sám sice nepotkal, ale slyšel jsem o nich z důvěryhodných zdrojů. Někteří zákazníci přitom představují hotová zjevení. Tak například "záhadný cizinec" je pro prodejce hardware celkem příjemným klientem, i když působí poněkud znepokojivým dojmem. Přichází každého půl roku a žádá sestavení nového počítače - na rozdíl od běžného zákazníka se ale zdá, že nepoužívá ceník setříděný vzestupně, ale sestupně. Vždy si objednává jenom to nejlepší, nejposlednější a nejdražší - typicky jde o objednávku mezi sto tisíci až čtvrt milionem. Moc o svých požadavcích nediskutuje, prostě si supervychytávky objedná, zaplatí nejdražší servis a se slovy "snad mi ten stroj tak půl roku vydrží" zase odchází.
Vtip je v tom, že se za půl roku skutečně vrátí a ZASE si objednává jenom to nejlepší a nejfajnovější. S placením nejsou žádné problémy, je to pohodový zákazník - jenom nikdo nechápe, na co potřebuje co půl roku superpočítač a co s nimi vlastně dělá. Kdo ví, třeba si buduje vlastní výpočetní středisko...
Ing. RnDr. Doc. Dr. Prof. Bc. MBA
"Doktor inženýr" (ve své nehorší formě pak "doktor inženýr kandidát věd") je zdaleka nejobávanějším zjevem, který se v prodejně výpočetní techniky může zjevit. Existenci tohoto typu mi potvrdilo několik prodejců a všichni se shodli, že je to absolutně nejhorší klient, který se ve dveřích objeví (nepočítáme-li ozbrojené přepadení). Obvykle jde o postarší osobu, která graduovala někdy v padesátých až šedesátých letech a z komančského režimu si odnesla přesvědčení, že představuje technickou elitu, kterou musí všichni, zvláště pak ti mladší, plně respektovat. Problém je ale v tom, že tato osoba, byť se domáhá téměř božské úcty ze strany středoškolsky (ne)vzdělaného prodavače, je obvykle zcela mimo, pokud jde o nové výpočetní technologie a o moderní úzus prodeje.
Doktor inženýr zná svá práva a vehementně na nich trvá: Koupí si kupříkladu levný flashdisk, ale nenajde u něj český návod k použití - a tak ho nejprve vymáhá po prodavači a je-li odmítnut a nebo uražen (například se mu onen středoškolský (ne)vzdělanec pokusí objasnit funkci zařízení pouze ústně), s arogantními výkřiky odchází a za týden od jeho právníka přichází nabídka k mimosoudnímu vyrovnání v poměrně bizarní výši. Doktor inženýr se zkrátka chová, jako by byl pánem planety. Trýznění prodejců doktorem inženýrem přitom může trvat celé měsíce.
Předpokládá, že (ne)vzdělanci, kteří mu mají při jeho nákupech sloužit, ho chtějí v podstatě okrást a obelhat. Doktor inženýr si za plynulého pérování nechá od prodávajících (ne)vzdělanců vysvětit, z čeho by se tak jeho počítač měl skládat a poručí jim, ať mu seženou bližší informace o komponentách. Potom se zdánlivě na celé týdny vytratí a když se vrátí, přináší celé stohy ceníků konkurence a poučuje (ne)vzdělance o tom, jak to "doopravdy" je, přičemž jakékoliv námitky jsou považovány za nežádoucí známku odporu. Doktor inženýr poučuje celé prodejní oddělení, montážní oddělení, reklamační oddělení, prostě kohokoliv v dosahu a přichází s pozoruhodnými nápady. Klidně zdokladuje, kteří konkurenti mají které díly levněji a dožaduje se, aby mu byly srovnatelné díly buď prodány za konkurenční (nižší) cenu a nebo aby byl systém z cizích dílů zdarma složen a prodejce nesl za vše záruku.
Během jednání, které se nutně vleče (protože doktor inženýr není nikdy plně spokojen), se pochopitelně ceny mění a tak přichází se stále a stále novými nápady a změnami. A pokud se jednání nezdaří, jde si "stěžovat vejš" a obviní před managementem obchodu (ne)vzdělance z prodeje ze zaostalosti, primitivismu a arogance. Jeden prodejce, trápící se s doktorem inženýrem přes tři měsíce, tak na základě jeho stížnosti dostal málem padáka - a zachránilo ho jenom to, že přinesl na jednání s vedením kopie více než sedmdesáti sestav, které dotyčnému zákazníkovi za ony tři měsíce navrhl a připravil...
