Test skříně Cooler Master HAF 500 | Kapitola 5
Seznam kapitol
Slavnostní uvedení počítačové skříně HAF 500 na trh pro Cooler Master současně znamenalo oficiální reinkarnaci populární modelové řady HAF, zaměřené typicky na dosažení vysoké účinnosti chlazení komponent proudícím vzduchem. Můžeme ovšem v tomto případě mluvit o skutečně důstojném obnoviteli tradice? Při jeho vývoji se totiž hojně opisovalo z vlastních taháků.
Než se pustíme do montáže komponent vzorové sestavy do testované skříně Cooler Master HAF 500, předvedeme si krátce demontáž některých jejích součástí. Začneme čelním panelem, který je k šasi uchycen pomocí šesti plastových západek (háčků). Panel je nutné odtrhávat od spodního okraje, a přitom z vnitřku skříně druhou rukou postupně uvolňovat západky (vyhnutím do boku).
Při opačném postupu by mohlo dojít k poškození konektorů I/O prvků skříně v samostatném modulu, který zůstává na čelní stěně šasi.
Detailní pohled na vnitřní stranu čelního panelu prozrazuje způsob upevnění kovové mřížky, tvar plastových západek, a také odhaluje konstrukci tlačítka Power s rozvaděčem světla.
Mohutné 200mm ventilátory ARGB zabírají prakticky celou čelní plochu šasi. Jejich provozní rychlost dosahuje maximálně 800 otáček/min. a k připojení jim slouží kabely s 3pinovými FAN a 3pinovými ARGB konektory. Jedná se o totožné ventilátory, které používají skříně řady H500. Zajímavostí je spojení konců lopatek obvodovým prstencem do jediného celku, což by mělo zvýšit účinnost ventilátorů.
Konstrukce čelní stěny šasi připomíná své stáří a primární zaměření na instalaci ventilátorů velikosti 120 mm. S většími ventilátory se zřejmě v původním návrhu nepočítalo, takže jejich účinná plocha je zčásti překryta plechem.
Nejlépe to dokazuje následující snímek, kde jsem 200mm ventilátor nahradil 120mm modelem, který bez omezení přesně zapadá do ventilačního průduchu.
Nicméně na obranu výrobce musím dodat, že 200mm ventilátory dokážou i tak vytvořit potřebný průvan, což lze pocítit na vlastní kůži zejména při otevřené bočnici skříně. Proto konstrukci čelní stěny šasi nehodnotím jako problém.
Pro instalaci napájecího zdroje bude nezbytná demontáž jeho krytu (tunelu). Ten je na zadní stěně skříně zajištěn jediným šroubem, jenž lze uvolnit i bez použití nářadí. Následně kryt posuneme vpřed (vysuneme z plastových háčků) a vyjmeme.
Plastová konstrukce jednodílného krytu napájecího zdroje je dostatečně pevná, opatrnost je však na místě u vyčnívajících kotevních háčků.
Také koš s šuplíky pro disky lze snadno demontovat po uvolnění jediného šroubu. Při demontáži si musíme dát pozor na to, abychom předem odpojili přívodní kabel k ventilátoru na stropě koše.
Trojice otvorů a trojice háčků na dně šasi naznačuje alternativní varianty upevnění koše. Avšak je to jen další přežitek konstrukce šasi, původně navrženého pro jinou skříň.
Umístění koše v alternativních pozicích totiž brání tři plechové výstupky na jeho zádi, pro něž nejsou v přepážce vytvořeny alternativní otvory. Máme zde jen tři obdélníkové otvory, které vymezují jedinou možnou pozici koše.
V této pozici je koš vzdálen 68 mm od čelní stěny a 260 mm od zadní stěny šasi. Máme zde tedy dostatek prostoru jak pro radiátor vodního chlazení na čele, tak pro dlouhý napájecí zdroj na zádi.
Plechový držák s přídavným ventilátorem SickleFlow 120 je ke koši upevněn dvojicí šroubů, takže jej lze v případě potřeby demontovat.
V pravé polovině následujícího obrázku vidíme maximální úhel, v němž je možné držák vyklopit.
Nakonec si představíme příslušenství skříně. Kromě jednoduché příručky zde máme jen nezbytný spojovací materiál a pár stahovacích pásek.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
