Test disku Toshiba P300 6TB – za málo peněz málo výkonu, ale zase hodně místa díky SMR | Kapitola 13
Seznam kapitol
Nízká cena, nízké otáčky, nízká hlučnost, nízká spotřeba a v některých praktických situacích bohužel i nízký výkon. Tak by se jednou větou dal ohodnotit dnes testovaný pevný disk Toshiba P300 s kontroverzní technologií šindelového magnetického záznamu SMR. O přízeň zákazníků tento disk bojuje zejména dobrým poměrem kapacity a ceny. Vyplatí se tedy?
Pro účely této disciplíny jsem u testovaného disku Toshiba P300 odstranil všechny stávající oddíly a vytvořil jediný oddíl označený písmenem „X“, jehož velikost odpovídá celkové kapacitě disku. Následně jsem v aplikaci IOmeter 1.1.0 vytvořil testovací úlohu v délce trvání 50 minut, v níž byl disk následně trvale zatížen 100% náhodným zápisem bloků dat o velikosti 64 KiB.
Abych se vyhnul mnohahodinové přípravě testovací souboru „iobw.tst“, který si aplikace musí pro svou funkci předem vytvořit, využil jsem možnosti omezení testované kapacity disku nastavením maximálního počtu sektorů na 250 milionů. V tomto případě si IOmeter na testovaném disku vytvořil soubor o velikosti 119 GB (0,116 TB). Uvidíme, zda se tento soubor vejde do kapacity CMR zóny, nebo ne. Pokud se do ní vejde, bude to pro nás informace, že kapacita zóny je vyšší, a že na její zjištění si budeme muset počkat na další plánovanou disciplínu s větším objemem dat.
V rámci přípravy disk zapisoval 119GB testovací soubor sekvenčně po dobu 11,5 minuty vysokou rychlostí začínající někde okolo úrovně 195 MB/s (viz levá část obrázku níže), aby nakonec dosáhl průměrné rychlosti 176,6 MB/s. Teprve po této krátké přípravě se spustila samotná 50minutová testovací úloha s náhodným zápisem dat, kterou jsem průběžně sledoval a vyhodnocoval. Nesměl jsem prošvihnout důležitý okamžik, při němž dojde ke změně chování disku. Okamžik spuštění testovací úlohy je znázorněn mezerou v grafu aktivity disku na pravé straně obrázku níže.
Začátek testovací úlohy znamenal u disku Toshiba P300 počáteční záznamovou rychlost na hladině 100 MB/s, která však pozvolna klesala. Bylo zřejmé, že SMR disk P300 v této fázi zapisoval data spíše sekvenčním způsobem do své CMR zóny. Pozvolný pokles rychlosti zápisu znázorňuje levá polovina obrázku níže.
Po 180 sekundách běhu testovací úlohy došlo náhle k drastickému propadu rychlosti zápisu až na hladinu okolo 10 MB/s (viz pravá část obrázku výše). V té chvíli IOmeter ukazoval průměrnou rychlost zápisu od počátku testu 70,74 MB/s. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že do okamžiku propadu rychlosti aplikace na disk náhodným přístupem zapsala 12,43 GB dat. Propad rychlosti zápisu znamenal začátek úklidu CMR zóny disku, což se také projevilo změnou akustického projevu disku (byl slyšet intenzivní pohyb vystavovacího raménka). Je zřejmé, že do okamžiku propadu rychlosti disk hrnul veškerá data sekvenčním způsobem do své CMR zóny, která se postupně zaplnila.
Graf přenosové rychlosti disku Toshiba P300 ve fázi po propadu rychlosti demonstruje obrázek níže. Zubatá křivka rychlosti dosahovala špiček v rozmezí 7 – 12 MB/s, spodní okraje křivky znamenaly rychlost 65 kB/s.
V čase 450 sekund od začátku testovací úlohy došlo k ustálení rychlosti zápisu v rozsahu 65 KB/s – 7 MB/s, přičemž v té fázi IOmeter ukazoval průměrnou rychlost zápisu od počátku testu 38,01 MB/s a zapsáno tak bylo celkem 16,7 GB dat. S uvedenou ustálenou rychlostí již úloha doběhla až do zdárného konce.
Při výsledné průměrné rychlosti 8,1 MB/s disk Toshiba P300 za 50 minut zapsal 23,73 GB dat. To je v porovnání se svými konkurenty docela slabý výkon. Po zaplnění CMR zóny jde rychlost zápisu dat náhodným přístupem obrazně do kytek.
U šindelových disků měla v této disciplíně největší vliv na celkový výkon dostupná kapacita CMR zóny, kterou u Toshiba P300 odhaduji jen na 15 – 20 GB. Dříve testovaný SMR disk WD Blue zde plně profitoval z řádově větší CMR zóny s proměnlivou velikostí 100 – 400 GB (v závislosti na aktuální míře zaplnění disku).
Pro lepší pochopení výše uvedených grafů je nutné říct, že vítězný SMR disk WD Blue ve skutečnosti všechna náhodná data zapisoval sekvenčním způsobem do své CMR zóny v rychlých stopách na vnějším okraji záznamových ploten a až v rámci následného úklidu je přesunul tam, kam původně patřily. Oproti tomu klasický CMR disk WD Blue poctivě zapisoval data náhodným přístupem přímo do cílových sektorů. Jeho vystavovací raménko bylo přitom nuceno překmitávat ve velkém rozsahu ploten, což mělo významný dopad na výslednou rychlost zápisu.
Šindelový disk Toshiba P300 zapisoval v prvních sedmi minutách stejně jako SMR disk WD Blue vysokou rychlostí do své CMR zóny, ale jakmile ji zaplnil, byl nucen tuto zónu průběžně uvolňovat a uklízet data do cílových sektorů. Jelikož data do těchto sektorů se šindelovým záznamem zřejmě neputovala napřímo, ale nuceně přes zaplněnou CMR zónu, výsledná rychlost zápisu byla výrazně pomalejší, něž u klasického CMR disku WD Blue.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
