Notebook s kalibrací displeje a tabletem – mašina za 125 tisíc | Kapitola 5
Seznam kapitol
Ohromná cena, unikátní vlastnosti, těžko použitelná praxe. Lenovo ThinkPad W701ds je jedním z nejzajímavějších notebooků na trhu, který ale spíše než odladěný pracovní nástroj připomíná dort pejska a kočičky. Podívejte se na druhý unikát tohoto týdne, tentokrát ze světa mobilních počítačů a profi pracovních stanic.
Notebook má super konstrukci. Je pevný, odolný, ideální na cesty. Výkon byl i v naší starší konfiguraci prvotřídní, až přijde verze se Sandy Bridgem, bude to bomba. Doufejme, že se sníží hlučnost, větráčky po chvíli práce začínaly šumět a až do vypnutí nepřestávaly. Během vyšší zátěže pak mohou v noci působit rušivě.
Po zkušenostech s kultivovaností běhu novějších Intelů by měl být tento neduh v novější konfiguraci odstraněn. Také by to mohlo prospět výdrži, 84Wh baterie byla na nule během dvou hodin kancelářské práce, maximální výdrž se pohybovala okolo 2,5 hodin. No, uvidíme.
Pojďme se podívat na konkrétnější vlastnosti.
Displeje
Při prvním zapnutí mě překvapil displej s nádechem modré barvy. Následovala tedy kalibrace, po které bylo vše v naprostém pořádku. Software ukazuje stav před i po, a lze tak krásně porovnat oba stavy.
Obraz se postupně zase zhoršuje, výrobce doporučuje kalibrovat po 14 dnech. Notebook jsem zkoušel necelý měsíc a mohu potvrdit, že s koncem testování už byly barvy opět rozhozené.
Sekundární displej jsem kritizoval za mizerný obraz, patří mu však ještě jedna výtka. Zatímco primární má vertikální rozlišení 1200 bodů, menší sekundární jich má 1280. Při shodných fyzických rozměrech je jasné, že sekundární displej musí mít posunutý obraz a pracovní plochy tak na sebe nenavazují. Nechápu, proč nemá rovněž 1200 bodů, Lenovo by muselo objednávat panely na zakázku? U notebooku za 125 000 Kč bych ale něco takového čekal...
Na předešlém snímku je rovněž vidět velká mezera mezi oběma plochami, takže spíše než pro jednotnou pracovní plochu lze sekundární displej využívat k zobrazování souborových manažerů, komunikačních klientů nebo dokumentů. Každopádně je to v praxi méně použitelné řešení, než jak to vypadalo z prospektů.
Druhou věcí je, že grafika umí zobrazovat jen na dvou displejích zároveň, takže pokud vysunute tento postranní, nemůžete již využít externí monitor. Snad to bude lepší u nové konfigurace.
Tablet
Digitizér Wacom je podle mého názoru stále příliš malý na solidní práci, končící hrana notebooku navíc nedovoluje pohodlně opřít zápěstí o podložku.
Jeho funkčnost není špatná při navigaci a práci s okny, kdo by však čekal, že lze takto pohodlně psát nebo něco rovnou podepisovat, bude zklamán. Na následujícím obrázku je vidět, co jsem napsal pomocí pera na tablet – psal jsem přes list papíru a okolí následně zvýraznil tuhou. Primitivní, ale účinné :-)
Na vítězství v mistrovství republiky v krasopisu to není, text ale nevypadá vyloženě mizerně. To se nedá říci o textu, který zaznamenal tablet:
S digitizéry si musíte hodně pohrát, než se vám podaří najít optimální citlivost pro psaní. Osobně se mi to nepodařilo a psaní na tabletu mi přišlo nepřirozené nejenom pro absenci opory zápěstí, ale i pro neergonomické natočení a menší rozměry. Samostatný externí tablet to zkrátka nenahradí.
Osvětlení klávesnice
Jeden známý nedá na ThinkPady dopustit. Je to takový ten klasický uctívač značky, jaké známe z rozhovorů s jablíčkáři. Zápory jsou tedy rázem „velkým přínosem“ a nemáte šanci o tom diskutovat. Osobně mi nasvícení klávesnice ani trochu nevyhovuje jak z důvodů nepříjemného ostrého světla a dlouhých stínů, ale i tím, že si rukou zkrátka stíním a nevím, kam sahám.
Podle onoho známého je tato lampička daleko lepší než podsvícení klávesnice, protože pod lampičkou můžete číst dokumenty. Určitě na tom něco je, ale mi stejně přijde praktičtější novější řešení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
