MSI WindTop AE2020 - dotykový vánek či vichřice? | Kapitola 5
Seznam kapitol
S WindTopy v podání společnosti MSI a jím podobným od dalších výrobců se v poslední době setkáváme čím dál častěji. Uceleně se těmto počítačům říká All-in-One, tedy vše v jednom. My tu dnes máme druhý nejvýkonnější model od společnosti MSI s označením WindTop AE2020. A co od něj čekat? Na to se pojďme podívat v dnešním článku.
Tím největším lákadlem, které tento all-in-one počítač nabízí, je bezpochyby dotykové ovládání, které jsem si rozhodně chtěl hned vyzkoušet také. Ve chvíli, kdy mi počítač na test dorazil, jsem tedy vůbec nekoukal na klávesnici nebo myš, ale rychle pospojoval nejnutnější kabeláž a už mačkal power tlačítko s očekáváním, že pouhým dotykem prstu se dostanu ke všem funkcím operačního systému Windows 7 HomePremium, jež je na WindTopu přeinstalován.
Jelikož jsem nebyl prvním, kdo tento kus měl v ruce, tak již nebylo třeba ani žádné dodatečné nastavování, jednoduše jsem počkal na start systému a mohl přiložit ruku k dílu, respektive prst k displeji. A upřímně mohu prozradit, že první pokusy snad byly poměrně zajímavé, ale postupem času jsem nějak zlenivěl a standardní použití myši pro mě bylo o dost přirozenější a hlavně příjemnější, než dotek na displej.
Toto zjištění mě ihned přimělo přemýšlet nad tím, co je vlastně špatně? Proč se mi dotykové ovládání zdá tak nějak zbytečným luxusem a jak jej ideálně využít? A abych pokračoval v upřímnosti, nepřišel jsem vlastně vůbec na nic. Respektive pro domácí použití mi připadá být dotykový displej spíše zbytečným luxusem než využitelnou vychytávkou.
I přesto, že je na počítači nainstalován naprosto obyčejný operační systém, MSI přidalo dvě aplikace, které by měli napomoci uživatelům, jež se rozhodnou ve větší míře využívat dotykového ovládání. První z nich je v podstatě takovou koprodukcí MSI a Microsoftu s názvem WindTouch, jež do systému implementuje nenápadné funkce, jež ale výrazným způsobem zpříjemňují „dotekové“ ovládání. Nejznatelnějším prvkem je např. všudypřítomná virtuální klávesnice, která vyskočí hned při přihlášení do systému. Díky ní je tedy možné úplně odpojit standardní klávesnici a základní komunikaci provozovat přes displej. Co si ale budeme povídat – pro napsání mailu nebo nějakého elaborátu do práce to stačit rozhodně nebude a především by to bylo značně neefektivní a neergonomické.
Druhým „dotykovou“ aplikací je pak speciální prohlížeč multimedií od MSI, jež je v podstatě obdobou prohlížeče obrázků od Microsoftu, nicméně je opět lépe přizpůsoben dotykovému ovládání. Ten tedy nabídne různý náhled na knihovny obrázků, jejich efektivní prohlížení za pomoci posunu prstu a případně i jednodušší úpravy. Jelikož dotykové ovládání je schopno reagovat na více prstů současně, což mnohdy také ovlivňuje funkci, kterou vyvoláte, je ovládání velmi příjemné. Můžete tedy vesele rotovat, zmenšovat, přehazovat, apod. Stejně tak i s videi nebo zvukovými soubory, respektive zde samozřejmě mluvím o jejich prohlížení a rozškatulkování do knihoven.
Nerad bych působil přehnaně pesimisticky, ale tímto výčtem mi připadá, že využitelnost dotykového ovládání končí. Samozřejmě jej můžete v případně potřeby využít i pro další úkony, jež nepotřebují přesné ovládání, jako např. spouštění nebo zastavení filmu či hudebního přehrávače, spuštění některé z aplikací, atd. Ale opravdu je to tolik potřeba, aby kvůli takové funkci člověk připlácel x tisíc navíc? Moje osobní stanovisko je spíše opačné, ale samozřejmě záleží na každém, jak se rozhodne.
Pokud bych měl mluvit o standardní práci a prohlížení internetu, tak jsem neměl pocit, že by dotykové ovládání bylo přílišným pomocníkem. Díky poměrně detailnímu rozlišení nebylo úplně jednoduché se vždy prstem trefit na konkrétní odkaz, stejně tak kancelářské aplikace svými titěrnými ovládacími prvky nechtějí s rozměrnějším prstem testera počítače příliš komunikovat. O aplikacích, kde je přesnost na prvním místě, jako např. grafické editory, apod., už raději ani nemluvím, jelikož tam povětšinou nedostačuje ani obyčejnější myš, natož dotykové ovládání.
Marně jsem tedy celou dobu přemýšlel nad tím, kam vlastně takovýto počítač využít. Jeho určení od výrobce je jasné, jedná se o elegantní domácí počítač, případně by se mohl ještě hodit nějakému tomu manažerovi do kanceláře, i když ten asi raději sáhne po mobilnějším zařízení. Zůstaneme tedy v domácnosti – zde je nejčastější prací právě prohlížení internetu a případně pak nějaká ta hudba a video. Zde bych tedy hodnotil využití tak nějak na 50%. U prohlížení fotografií nebo videa tato funkce bezpochyby využita bude a i poměrně ergonomicky a efektivně. Pro další práci už spíše ne. Je tedy třeba, aby se každý sám za sebe zamyslel, zdali je pro něj tato funkce natolik použitelná. Ale to už se spíše opakuji.
Alternativu bych pak vidět ve využití někde na úřadech nebo kancelářských budovách, nikoliv však v kanceláři, ale spíše na chodbě, kde by počítač byl využit pro interaktivní prezentaci, případně jako nějaký rozcestník, kde by si každý zákazník či klient mohl najít požadovaného člověka v seznamu, apod. V takovém případě bude dotykový displej jednoznačně efektivnějším ovladačem, než myš. Otázkou však zůstává, jestli by tohoto elegantního WindTopu nebylo na toto použití škoda.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
