Král přetaktování Athlonů - Abit NF7-S | Kapitola 3

BIOS

Nebudu vás dlouho napínat a rovnou řeknu, že BIOS je jedním slovem super! Abiťácká klasika.

Přetaktovávací sen! Násobič je možné měnit zcela libovolně, i mezi standardní a přemapovanou sadou násobičů. Nastavíte a jedete. BIOS postrádá problémové nastavení 83% frekvence pamětí vůči FSB - také znamení, že se tím někdo zabýval, ne jako v případě Asusu. Napětí je možné měnit u všeho, co potřebujete - procesor (přesně dle specifikace socketu A - 1,1V až k 1,85V), paměti, AGP a hlavně čipset! Změna napětí čipsetu je nezbytná kvůli frekvenci FSB 200 MHz a vyšší. Vše ostatní je samozřejmě standardně nForsácké - frekvence AGP libovolně, PCI zamknuté na 33 MHz.

Další specialitou Abitu je, co vše dokáže měřit. Takže... tři větráky, teplotu procesoru (tu bohužel čidlem v socketu, nikoliv v procesoru - pozn.: ukazuje nesmysly), teplotu okolí socketu, větve napětí +2.5V, +3.3V, +5V, +12V, -12V, -5V, napětí baterie a napětí 5Vsb. Vše je samozřejmě doplněno ochranou proti přehřátí s definovatelným thermal throttling (12,5% až 87,5% po 12,5% krocích). Deska správně dodává zvolená napětí, nemá přepětí.

Možnosti nastavení pamětí přesně odpovídají tomu, co jsme viděli u Asusu. I zde ovšem nastává problém s kompatibilitou s některými paměťmi - každý typ paměti snese jenom něco a některá nastavení tak nefungují. Výjimečné jsou ale ostatní nastavení - kromě samozřejmosti jako vypnutí a zapnutí Fast Writes je možné i přímo určovat režim AGP, nastavit PCI Latency timer, vnutit alokaci IRQ pro USB a grafickou kartu. Možné je i nastavit režim EPP paralelního portu - verze 1.7 a 1.9. Specialitou je položka Enhance PCI performance, což by mělo nějak zlepšit výkon PCI. V praxi se to ale na propustnosti neprojevilo.

Na závěr se zmíním o schopnostech zapínat počítač. I to je u Abitu perfektní, lepší než u Asusu. Kromě standardních Wake-up on lan (WOL) a Wake-up on Ring (WOR) se deska umí probouzet podle času, nechybí nastavení AC Power Loss (co dělat v případě výpadku napájení) a zapínání z klávesnice je fantazie - možnosti jsou Hot Key (klávesy CTRL-F1 až CTRL-F12), myš levé a pravé tlačítko, jakákoliv klávesa, pouze vypínač, Keyboard 98 (tlačítkem Power na klávesnici) a konečně zadáním hesla na klávesnici! V takovém případě lze počítač zapnout pouze tímto heslem, jinak to nelze.

Zajímavou vlastností BIOSu je, že čím více toho měníte, tím déle trvá položka Save & Exit. Deska přitom netrpí náhlými a bezdůvodnými absencemi schopnosti spustit POST (právě toto činilo Asusu velké problémy, přičemž deska ukládala nastavení až podezřele rychle).

Stabilita a přetaktování

Musím potvrdit, že deska je stabilní, alespoň na standardních frekvencích. V průběhu testování jsem se nesetkal s neschopností desky fungovat, vše šlo bez problémů. Nastavení v BIOSu fungují až na již zmíněnou neschopnost práce při některých nastaveních pamětí (což ale může být způsobeno samotnými paměťmi).

Co se týče přetaktování, je možné dosáhnout stabilně 200 MHz FSB s napětím čipsetu 1,6V. Bohužel ale ne v režimu DualDDR. Takové jsou aspoň moje zkušenosti. Při využití jen jednoho modulu Corsair XMS3200 (při 200 MHz používám standardně časování 5-2-2-2) systém pracoval v pořádku. Stačilo ale přidat druhý modul do třetího slotu (tím se aktivuje DualDDR) a již docházelo k zásekům, především ve hře Return to Castle Wolfenstein. Výkon byl v případě jednoho kanálu DDR 400 a FSB 400 o něco vyšší než při DualDDR 333 a FSB 333, nicméně to nebylo nijak razantní zlepšení, v RtCW ze 169 fps na zhruba 176 fps. Je tedy otázkou, zda potencionálně rizikové přetaktování stojí v tomto případě za to. No na druhou stranu s možnostmi měnit násobiče a výkonem čipsetu nForce 2 ani tato frekvence není absolutní nutností.

Dosáhnout stabilně 200 MHz FSB s DualDDR se mi nepodařilo ani s NF7-S v1.1, ani s NF7 v1.0. Čipset na tyto frekvence evidentně není uzpůsoben a také asi hodně záleží na štěstí, jak moc povedený kousek dostanete.