Jak se epapír přestal bát o svou existenci a objevil nová využití | Kapitola 2
Seznam kapitol
Všichni ten graf známe – „peak čteček“, který dosáhl vrcholu v roce 2011 a od té doby jejich prodeje začínají povážlivě klesat. Epapírové čtečky utrpěly těžkou nakládačku od tabletů a v podstatě se z ní už nevzpamatovaly. Možná přišla chvíle na to oprostit se od spojení čteček a epapíru a přijít se zcela novým využitím!
Zcela inovativní koncept využití epapíru představuje jeho (znovu) uvedení na mobilní telefony. Epapír měl na mobilech vyřešit problém, který se objevil s nástupem barevných displejů, totiž potřebu energeticky náročného podsvícení. Nejstarší telefony měly černobílé nepodsvícené LCD displeje, které měly malou spotřebu, takže trvale zobrazovaly základní údaje, jako indikace nepřijatých hovorů a zpráv, čas, datum a podobně. Pokud jste chtěli rychlou základní informaci, prostě jste se na displej podívali a bylo to. Později byly černobílé displeje doplněny o podsvícení několika LEDkami, které sice měly slabý jas, ale stačilo to na to, abyste viděli v noci informace na displeji. Ty také zobrazovaly informace trvale.
Problém nastal s nástupem barevných obrazovek, které vyžadují podsvícení. Klasický podsvícený displej bez zapnutého podsvícení je velice tmavý – takže buď zapnete podsvícení a spotřebováváte spoustu energie a nebo na obrazovce nic nevidíte. Klasické podsvícené displeje jsou také na plném slunečním světle špatně čitelné, protože podsvícení musí Slunce prostě přesvítit. Takže i když podsvícení pálí na plný výkon a vysává baterii, stále vidíte na displej jenom špatně.
Řešení měly představovat transreflexní displeje, které měly pod obrazovkou polopropustné zrcadlo a dovolovaly při intenzivním slunečním světle fungovat i bez podsvícení. Transreflexivní displeje ale nesplnily úplně očekávání, hlavně kvůli nižší kvalitě zobrazení v pasivním (reflexivním) režimu. Displej byl přinejlepším čitelný, ale těžko by se na něm sledoval film anebo prohlížely fotky, takže jsme skončili u klasických podsvícených displejů s opravdu intenzivním podsvícením.
Proto se začalo experimentovat s epapírem, i když jen u levných modelů, protože highendový telefon s černobílým displejem dnes už neudáte. V roce 2006 se objevil levný telefon Motorola Motofone F3, který měl černobílý epapírový znakový displej (2x6 znaků). Pokusil se udělat díru do světa s počáteční cenou 1290 Kč a to i za cenu, že uměl v podstatě jenom telefonovat a posílat SMS (a i to jenom velmi špatně). Epapírový displej byl podsvícený, takže se s ním dalo jakž takž telefonovat i ve tmě.
V okamžiku, kdy se barevné displeje prosadily i u levných telefonů, zdálo se samozřejmé, že epapír u telefonů skončil. Kdo by, proboha, kupoval telefon, který není schopný zobrazovat video a i obrázky vypadají bědně? Tento názor ale nesdílí ruská firma Yota Devices. Ti uvedli na trh telefon Yota Phone, který velmi originálním způsobem kombinuje klasický barevný displej a epapírový displej.
Konvenční představa o telefonu je taková, že má jeden displej. První představy o telefonu kombinujícím epapír a podsvícený displej vycházely z toho, že tyhle dva displeje budou tak nějak přes sebe, což je docela šílené.
Yota Devices na to šli ale od lesa a rozhodli se osadit telefon dvěma displeji tak, že je na každé straně telefonu jeden...
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
