Svět po konci práce
autor: Michal Rybka , publikováno 21.8.2015
Svět po konci práce

Za komunistů nám tvrdili, že nástup průmyslové revoluce přinese ráj na Zemi. Lidi budou pracovat maximálně jeden den v týdnu, po zbylou dobu se budou věnovat tvořivé práci. S vítězstvím moderního kapitalismu se ukazuje, že to ve světě bez práce zdaleka tak růžové nebude. Roboti už nejsou jen v továrnách, objevují se už i v běžných povoláních a službách, a ne každý, koho nahradí, může být programátor, kadeřnice, manažer nebo účetní.


V roce 2000 přišel kolaps dotcomové bubliny. Zdálo se, že intenzivní investice do online služeb byla ta největší hloupost, které se Západ dopustil. Dotcomová bublina ve skutečnosti maskovala mnohem větší problém, který začal už v 80. letech: Deindustializaci Západu a extrémní procesní optimalizaci. A je to problém, jehož význam stále více roste.

Velké korporace si už dávno spočítaly, že je levnější zrušit výrobu v rozvinutých zemích, kde je zavedena minimální mzda, odbory, standardy bezpečnosti práce a podobné zlolajnosti, obírající investory o zisk. I v USA, kde stále není standardem placení zdravotního zaměstnavatelem, přichází hnutí žádající zvýšení minimální mzdy až na 15 USD na hodinu. Ekonomové upozorňují, že pokud dojde k navýšení platů, korporacím nezbude nic jiného, než zvednout kotvy a najít si nějakou zbídačenou zemi, kde budou lidi ochotní pracovat více za méně. Anebo nahradit zaměstnance automaty.

Snižování nákladů formou automatizace a přesunu výroby jinam je už v plném proudu. U nás ji můžeme v malém vidět v supermarketech, které zavádějí samoobslužné placení, ve větším pak třeba u služeb typu Uber, které nahrazují práci licencovaných taxikářů freelance kontraktory. Tím to ale nekončí, finálním stavem Uberu bude úplné nahrazení řidičů automatickými vozidly. Už teď se ale protesty licencovaných taxikářů proti Uberu ve Francii zvrhly v menší pouliční válku.

 

Některé výzkumy nás uklidňují, že přestože luddité ničili stroje vždy, technologický pokrok ve skutečnosti vytvářel více pracovních míst, než jich ničil. Práce v průmyslu a zemědělství byla nahrazena prací ve službách, vzdělávání anebo v oblasti zdravotní a sociální péče.

Problém je v tom, že ne z každého horníka uděláte kadeřníka anebo účetního. Objevuje se strukturální nezaměstnanost, která postihuje starší a méně vzdělané. Moderní společnosti se to pokouší řešit formou sociální podpory, což přináší další problémy – vysoké náklady a atraktivitu pro imigranty, kteří přicházejí, aby se také pokusili svézt na sociální podpoře. Na jihu Evropy je mezi mladými nezaměstnanost 25–30 %, což je gigantický problém a imigrace ho dále zhoršuje.

Deindustrializace Západu započala už na konci 60. let, kdy korporacím došlo, že americký dělník, žádající dům, kvalitní stravu a bezpečnost práce, je mnohem nákladnější než asijský dělník, žádající rohož, misku rýže a možnost odnést si odseknutou končetinu domů k řádnému pohřbu. Na konci 80. let, kdy maoistická Čína veřejně demonstrovala, že už není tak maoistická, se zájem globálního kapitálu přenesl od stále lenivějšího a sociálně uvědomělejšího Západu do země, kde až tak nevadí, že občas vyhodíte do vzduchu půl města anebo vypustíte pár set tun jedů do řeky.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
173 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 81.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.