Úvaha: Prohráváme technologický souboj Evropa vs. Asie
Seznam kapitol
Řada lidí nese nelibě technologický a hospodářský úspěch Dálného východu. Odhlédněme na chvíli od ekonomické reality, která nutí moderní manažery mířící za zisky putovat se svými kočovnými fabrikami do dalších a dalších zemí, kde shánějí pracanty za co nejméně a pranic nezáleží na tom koho, co a v jakém rozsahu zničí.
Moderní logistika dokázala tak bizarní kouzla, že i česnek se dováží přes půl planety a ničí se potravinová soběstačnost i tak zdánlivě pokrokových zemí, jako jsou ty evropské. Tato realita, kdy logika zisků popírá zdravý rozum, nás nyní nebude zajímat.
Podívejme se na něco úplně jiného: je skutečně tak překvapivé, že Čína, Korea a Japonsko s tak razantní převahou dominují technologickému světu? Jak je možné, že během pouhých sta let „doběhly a předběhly Západ“ a stále neztrácí dynamiku? V optice člověka první poloviny dvacátého století byl Dálný východ exotickou, ale rozvojovou končinou. V Koreji vozili rolníci močůvku na pole v nelibě páchnoucích „medových vagóncích“, Japonsko se připravovalo na poslední bitvu proti americké invazi školačkami, kterým rozdali bambusové tyče, a o Číňanech panovala představa, že i kdybyste jim darovali dělový člun, kuliové by si na antény rozvěsili prádlo a kanóny vyplnili pytlíky s rýží.
Tato představa je ale fatálně špatná a popisuje jenom velice krátké období, kdy Západ získal nad Východem technologickou převahu. Historicky, po většinu doby, byl Východ pokročilejší než Západ a obchodní bilance Číny byla vždy plusová. Západ marně hledal, co vlastně může Číně prodávat, když ona vydělávala na porcelánu, hedvábí a čaji, tedy v podstatě obnovitelných komoditách – až konečně objevil opium. Tvrdit, že Velká Británie zbohatla proto, že šlo o jedno obrovské narkokrálovství a jejich lordi byli narkobaroni, je sice poněkud hrubé, ale jinak vcelku přesné.
Ve středověku, v dobách, kdy se Evropa nacházela v temnotách vnitřních konfliktů a intelektuálního primitivismu, uvaleného na západní svět křesťanstvím, byla Čína velice agilní a obrovské průzkumné flotily pod vedením admirála Zheng He zkoumaly Indický oceán a Afriku. Nechybělo mnoho a místo toho, aby Kryštof Kolumbus objevil „Indii“, mohla Čína objevit Evropu. Předpoklady tu jistě byly, protože čínské lodi byly mnohem rozměrnější, vybavené vodotěsnými oddíly, flotily byly početnější a lépe organizované. Čínské flotily ale stále narážely na nevyspělé kultury a po jisté době čínský císař usoudil, že svět nemá smysl zkoumat, protože nejlepší je stejně jeho země a průzkumy představují mrhání penězi. (Vidí tu někdo paralelu s lidovými vrstvami, které na internetových diskusích vykřikují, že třeba taková kosmologie nebo částicová fyzika je mrháním penězi, protože nepřináší levnější chleba a tlustší párky?)
Zdroj: wikipedia.org
U čínské kultury obecně vidím jistý problém v tom, že přestože objevila řadu zajímavých technologií (střelný prach, papír, papírové peníze, rakety,…), chyběla v ní hybná síla, která by myšlenky exportovala do zahraničí, prosazovala je doma a vůbec se je snažila rozvinout a dotáhnout. Byla to jakási intelektuální kultura, která se bavila u ohňostrojů, ale o vojenské využití raket se nezajímala a v podstatě ho přenechala Mongolům a Korejcům. Tato intelektualizace vedla k tomu, že se přes ekonomickou prosperitu stala rigidní a nedošlo tam k vědecké, ani technologické revoluci.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
