Úvaha: Proč musíme chránit svobodu slova na internetu? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Virvál, který nastal kolem filmu Nevinnost muslimů, má rysy klasické „orchestrované vlny hněvu“: Neznámý režisér natočí úmyslně kontroverzní dílo, aby si ho vůbec někdo pustil. Za hlubokého nezájmu je posláno do terénu. Bdělý muslimský aktivista si ho všimne, nahlásí to „vejš“, následují „spontánní protestní akce“ a jdou se rabovat ambasády.
Proces eroze svobody slova započal a je jisté, že se na ni bude tlačit stále víc a to z několika různých úhlů najednou. Nesmíme se nechat napálit triky, jako tvrzením, že je třeba ji přiměřeně omezit „jen“ v křiklavých případech, jako je hanobení něčí víry. Když si přečtete šariju, tak vám bude jasné, že kupříkladu islám respektuje oficiálně jen tři další náboženství (křesťanství, judaismus a zoroastrismus). Není to problém jenom u něj, takový problém mají náboženství mezi sebou navzájem, jako třeba wiccané a křesťané a nebo třeba jen protestanté a katolíci a nebo šíité a sunnité. Nesmíme se nechat ani zmást tím, že se na stranu „neurážení“ staví i křesťané, kteří by rádi získali kus statusu, o který přišli po odluce církve a státu. Hádky, spory a kritiky náboženství by měly být zásadně povoleny, protože není možné chránit před „urážením“ všechna náboženství najednou.
Čípak je tohle sabotáž? Nebo je to jen náhoda?
Stejně musíme klást odpor „moralistům“, kteří chtějí zavést restrikce, aby mohli převychovat internetový národ k obrazu svému, ať už je to obraz jakýkoliv. Začínáme se příliš blížit hranici, kde by něco takového mohlo začít doopravdy fungovat – a Británie už tam skoro je. Tato bývalá kolébka parlamentní demokracie začíná čím dál tím více připomínat hrob svobody, je to opravdu varovný příklad v mnoha směrech. Je neuvěřitelné, že výmluvy na náboženství se tam berou jako seriózní příčina pro omezování svobod. A to kdysi Británie s tmářstvím dost systematicky bojovala!
Kupříkladu v Indii býval dost běžným jevem amok, záchvat zuřivosti, který byl přičítán vlivu zlých duchů. Posedlý, běsnící v amoku, který například s mačetou v ruce posekal desítky lidí, nebyl považován za trestně zodpovědného. To se změnilo s příchodem britské správy, která zcela nábožensky netolerantně oznámila, že nebude přípustné ani upalování vdov zaživa a že za to, co činí posedlý v amoku, bude tak jako tak trestně zodpovědný. A tehdy jak upalování vdov, tak záchvaty amoku prakticky vymizely. Bylo to správné rozhodnutí, kdyby ho neučinili, mohli bychom dnes v Evropě debatovat o tom, zda není projevem naší netolerance, že nenecháme vdovy hořet na hranicích, protože to je zvykem přistěhovavšího se kmene. Světský systém byl prohlášen za nadřazený nad náboženským a bylo to jen a jedině správně. Je třeba trestat činy, nikoliv slova.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
