Umělá inteligence? Ne, umělá kreativita – nový postrach umělců! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Když se bavíme o AI, typicky nás zajímají otázky umělé inteligence. Samotná inteligence ale určitě nevede ke zcela inovativním řešením, na to potřebujeme něco dalšího – kreativitu. Ta se ale špatně popisuje a není vlastně jasné, co to přesně znamená.
Dostatečně velká paměť a vysoký výkon při prohledávání stavového prostoru podle všeho do značné míry jsou významné komponenty inteligence – jenomže to pořád není tvořivá inteligence. S tvořivou inteligencí máme asociovanou – inu, tvořivost. A v tuhle chvíli přichází betaverze Midjourney Bota a několika dalších inteligencí, které umějí malovat.
Midjourney Bot umí generovat obrazy z verbálního zadání, přičemž můžete ovlivňovat proces tvorby nejen slovy, ale vybíráte si z alternativ a necháváte je propracovávat. Prostě anglicky popíšete, co chcete, aby AI vytvořila, v jakém stylu a specifikujete další detaily – a výsledkem jsou čtyři návrhy, které můžete nechat vyrenderovat ve vysoké kvalitě, anebo je rozvíjet do dalších variací. Výsledkem jsou artworky vysoké kvality, které sice patrně vycházejí z existujících fotografií a uměleckých stylů. Výsledky jsou skutečně fascinující – a už teď komunita generuje galerie naprosto fascinujících obrázků.
Řeknete si – a co je na tom? Je to určitě jenom nějaké vyhledávání a nějaké generující filtry. Otázka ale je – co je vlastně lidská kreativita? Kreativitou se psychologie obvykle zabývá ve smyslu „jak ji nacvičit“, „jak ji zvětšit“ a podobně. Praktických návodů, jak počítačově implementovat kreativitu, v psychologii moc nenajdeme, spíš představy o jejích různých druzích, formách a tak podobně.
Základní představa o funkci kreativity je, že vezmete něco existujícího a nějak to upravíte. Vědomé procesy vás přitom obvykle brzdí, takže jde o to kreativitu odvázat tak, že vědomě opustíte autocenzuru, odmítání nápadů předem a podobně.
Většina lidí má mizernou kreativitu. Lidé obecně nemají kreativní nápady moc rádi a sami moc netvoří, mají rádi jistotu a opakování. Nejzákladnější je montážní představa – doslova vezmete jednu věc a naroubujete ji na druhou. Takhle vznikla sfinga, gargoyla, jednorožec, mořská panna a většina představ o starověcích bozích. Pak jsou netriviální představy, kupříkladu koncept neviditelného či nezobrazitelného boha, to už tak snadno nevznikne. V praxi vás to ale zajímat nemusí, náboženství po vás chce, abyste pouze opakovali předepsané rituály, originalita je naprosto nežádaná, o vlastních tvořivých představách ani nemluvě.
Pointa je v tom, že takové rekombinace prvků vlastně nejsou nijak složité. Inteligence dostane klíčové fráze, v databázi má velké množství vzorů – a na základě vztahů začne variovat. U tvůrčího procesu postupujete tak, že si vezmete nějaký klíč a začnete vytvářet variace. Z nich si vybíráte ty, které se vám líbí víc a ty rozvíjíte – jako u Midjourney Bota. Jeho „čtyři variace na dané téma“ mi přijde jako zajímavá metoda, kterou můžou použít i lidé.
Stable Diffusion založená na Stability.ai dokáže produkovat velmi originální obrazy na podobném principu. Kvalita výsledných digitálních obrazů je fascinující – a nabízí možnost kolaborativně tvořit vizuální umění lidem, kteří ho nejsou v reálu technicky schopní udělat. Do jisté míry můžeme tento produkt považovat za jakési velmi pokročilé Malování, které odvede drtivou práci za vás – a vy dostanete vysoce kvalitní výsledek za zlomek ceny.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
