Střílíme do svých řad: Hry, u kterých byli recenzenti mimo | Kapitola 10
Seznam kapitol
Hráči a herní recenzenti. I když tyto skupiny spojuje zájem o hraní videoher, hodnocení jednotlivých titulů se někdy dost významně liší. Proč tomu tak je? Jaké hry obdržely nejvíce protichůdná hodnocení? U jakých titulů jsme se my recenzenti, třeba i zde na PC Tuningu, nejvíce sekli? A jsou samotní hráči v hodnocení objektivnější?
Rozdíly v hodnocení dříve uvedených her opět shrnuje přehledná tabulka:
I když by se mohlo zdát, že recenzenti dělají obrovské přešlapy, do užšího výběru, kde se hráči s recenzenty rozcházejí (a na obou stranách je dostatečný počet hodnocení), se z desítek vydaných her nakonec vešlo jen pár titulů.
Na zásadních chybách se autoři a herní recenzenti v převážné většině případů shodnou. Jenže hráči umí být v hodnocení i nemilosrdní a často si jdou do něj a do diskuzí vylévat momentální vztek (anebo se naopak nesmyslně vysokým hodnocením snaží své oblíbené hře špatné skóre vylepšit). A je to i pochopitelné, i když se recenzent bude snažit brát to v potaz, nikdy jej nebude tak trápit, že za nějakou hru vysolil patnáct stovek, kvůli kterým strávil víkend brigádou, a zážitek není takový, na jaký se těšil. Hráči podléhají vášním. Samozřejmě to není pravidlem, ale stává se to často. Recenzenti si něco podobného dovolit nemohou.
Je nepsaným pravidlem, že hodnocení recenzentů dopadají lépe než hodnocení hráčů. U většiny her stačí vzít hodnocení recenzentů, odečíst od něj 10-15 % a dostanete hodnocení, na kterém se shodne velká skupina hráčů. Proč? Možná i proto, že se k recenzentům dostávají i věci, které normální hráč nejen že nekoupí, ale kolikrát ani „neukradne“ a nevyzkouší, protože z recenzí a odezvy od ostatních už ví, že to za tu námahu ani nestojí. Chtě nechtě to zkresluje představu o tom, jak vypadají ty hry, které si podobné hodnocení opravdu zaslouží.
A je zjevné, že nejhorší to bývá u velkých titulů, u kterých byla obrovská očekávání a o to větší zklamání z toho, že nedoznala naplnění.
A co dál hraje roli? Třeba to, že některé chyby jsou pro jednu ze skupin méně podstatné (například snímková frekvence omezená na 30 FPS). Nebo to, že se hráč ve volné době baví s jednou hrou desítky hodin, zatímco recenzent musí za stejnou dobu protočit deset titulů (a opravdu to nemůže dělat tak, že recenzi vydá měsíc po uvedení a ne dřív, než nad jedinou hrou stráví padesát hodin). Anebo že technické problémy v době vydání jsou v dnešní době už standardem a při recenzi, která musí vyjít co nejdříve po uvedení, je těžké předvídat, u kterých nedostatků je otázkou dnů nebo či dokonce hodin, než dojde k jejich nápravě (to jsou například přetížené servery, nebo bugy ve hře anebo vybalancování obtížnosti), a u kterých k tomu už nikdy nedojde.
A jindy hraje roli třeba nostalgie. Hráč, který hrál hru před dvaceti lety, se na původní titul i jeho remake dívá jinak než hráč, který se s ním setkává poprvé a srovnává jej se současnými standardy.