Skepse o možnostech kvantových počítačů: Zájem opadá, přichází „kvantová zima“? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Kvantové počítače jsou často popisovány jako následující a zcela logický krok po těch klasických. Objevují se ale názory ze strany teoretických fyziků a také informatiků, že se jejich možnosti značně přeceňují a naopak se podceňují jejich problémy. Proč? Jednoduše: Aby projekty nepřišly o finance.
Nejdůležitější problém, který limituje kvantové počítače, jsou potíže s teplem. Přestože existuje více způsobů jak realizovat qubity, většina z nich vyžaduje provozní teploty blízké absolutní nule, tedy teploty nižší, než jsou ve vesmíru. Podobné chlazení dnes umíme vytvořit, ale má „průmyslové rozměry“, je nákladné konstrukčně i provozně a zkrátka a dobře kvantové počítače bude nutné budovat včetně speciálních budov a rozsáhlého a nákladného provozního zázemí.
Samotné chlazení blízké absolutní nule ale nestačí. Qubity jsou citlivé na jakoukoliv formu rušení včetně částic přilétajících z kosmu, elektromagnetismu i vibrací, takže se pro ně musí stavět specializované a dokonale izolované konstrukce. Zařízení, které je citlivé na akustické vlny, vibrace způsobené chůzí, dopravou a podobně, je na míle daleko konvenční elektronice, kterou dnes můžete klidně používat i v běhu. To limituje jejich nasazení na specializované laboratoře a dokonale izolované serverovny.
I když se podaří eliminovat vnější vlivy, qubity mají další problémy. První se týká spontánní dekoherence, což je ztráta původního stavu, jejíž pravděpodobnost narůstá s časem. Druhým je vzájemné rušení se sousedních qubitů (crosstalk), kterému se dá bránit jen velmi složitě – a oboje způsobuje, že zatím nejsme schopní provádět dlouhé kvantové výpočty, a navíc se musí pořešit problém detekce vznikajících chyb a jejich eliminace.