Přehled procesorů - říjen 2005 | Kapitola 6
Seznam kapitol
Ode dneška bude všechno jinak. Tím hlavním, co nás totiž v našem pravidelném přehledu bude zajímat nebudou ceny, ale svoji pozornost nyní budeme soustředit i na výkon a parametry. Rubriku přehled hardwaru dnes započneme přehledem procesorů. Podíváme se, jaké rychlíky nám AMD a Intel nabízí, rozdělíme je do čtyř kategorií a v každé z nich nalezneme procesory, které si zaslouží být z nějakého důvodu zviditelněny.
Je mi naprosto jasné, že někteří z vás čekali v této kapitole nějaké testy nejžhavějších procesorů. V tom případě vás zklamu. Pro tentokrát jsem do této kapitoly zařadil starý dobrý Athlon XP, který by dnes koupil asi málokdo, ale stále jej v nabídce některých obchodů můžete naleznout. Není to totiž tak dávno, co napříč naší republikou panovala euforie, ve které každý nakupoval právě Athlon XP. I já se málem nechal zlákat, ale s nákupem jsem otálel tak dlouho, až Athlon XP upadl v zapomnění - spolu se Socketem A. V době své slávy byl však Athlon XP jedním z cenově nejpřijatelnějších procesorů - vzpomeňte ne příliš výkonné Durony (odlehčené Athlony) a začínající drahá Pentia 4 s jádrem Willamette. Speciálně model 2500+, který si díky svým parametrům a ceně získal srdce nejednoho overclockera. Právě proto si myslím, že si Athlon, ještě dříve než skoná, zaslouží důstojné rozloučení:
Jak to všechno začalo?
Začalo to celkem nevinně. AMD uvedlo na trh novou řadu procesorů s názvem Athlon XP a po světě začaly běhat zvěsti šílenců, že procesor vyžaduje pro svůj chod Windows XP. Jak zajisté brzo zjistili, mýlit se je lidské. Athlon XP se stal dalším procesorem z rodiny K7 - měl nahradit klasický Athlon.
Byla tu tedy nová konkurence pro procesory Intel, ale orientovat se v ní dnes již není tak jednoduché. Do světa totiž byly postupně vypuštěna tři jádra Athlonů pro patici Socket A:
- Palomino, které přineslo následující novinky:
- rozklad instrukcí probíhal v sedmi stupních
- pověstnou paralelní superskalární trojnásobnou FPU a trojnásobnou ALU
- sady instrukcí 3DNow! Professional a SSE
- L1 cache 64+64 kB (data a instrukce)
- L2 cache 256kB, 64-bit, stejná frekvence s procesorem
- první teplotní čidlo procesoru AMD (dříve spoleh na základní desku)
- FSB 133 MHz (DDR 266 MHz)
- 0,18
µ
; 1,75 V; 1,2 až 1,7 GHz
- Thoroughbred - dalším krkolomným jménem závodního koně bylo pojmenováno druhé jádro Athlonu XP, které narozdíl od Palomina bylo vyráběno 130nm technologií. Z toho přímo vyplývá, že procesory pracovaly s nižším napětím - 1,5 - 1,65 V. Nejvyšší tovární takt se vyšplhal na 1,8 GHz. AMD však následně provedlo revizi tohoto jádra, celé ho přestavělo a uvedlo na trh jako Thoroughbred B. Rozdíl? Vylepšené řízení spotřeby a snížený výdej tepla. Do světa vyběhly i Athlony XP Thoroughbred na frekvencích, které byly až doposud doménou Palomina. Nakonec jsme se dočkali i jader verzí C a D, které vždy znamenaly nové přírůstky do rodiny Athlon XP.
A nakonec to nejlepší - jádro Barton. Jak dobře můžete vidět v kapitole mainstream, stále můžete Athlon XP s tímto jádrem sehnat. Konkrétně třeba model s ratingem 3200+ (nejrychlejší AXP měl rating 3400+). Asi tím nejpodstatnějším rozdílem je, že jádro pracovalo s FSB 166 MHz, tedy 333 MHz efektivně. S použitím příslušných pamětí tak došlo k nárůstu paměťové propustnosti. I proto byla L2 cache procesoru zvětšena na 512kB. Ani jádro Barton nezůstalo pozadu a po světě postupně běhalo několik jeho verzí, především D a E, přičemž poslední jmenované, tedy Barton-E, pracovalo s FSB 200 MHz.
Jak jistě dobře víte, označení Athlonů neznamená reálnou pracovní frekvenci. Je výsledkem jakýchsi výpočtů matematiků zaměstnaných u AMD. Nutno však říci, že rating zhruba odpovídá výkonu Pentií na odpovídající frekvenci. Avšak od té doby, co Intel zavedl HT se PR Athlonů od pravdy o něco odklonil. Níže tedy uvedu tabulku, která ukazuje příklady frekvencí, PR, a také násobiče.
Značení (PR) | Jádro | Frekvence [GHz] |
1500+ | Palomino | 1,33 |
1600+ | Palomino | 1,4 |
1700+ | Palomino, Thoroughbred-C | 1,46 |
1800+ | Palomino, Thoroughbred-C | 1,53 |
1900+ | Palomino, Thoroughbred-C | 1,6 |
2000+ | Palomino, Thoroughbred-C | 1,66 |
2100+ | Palomino, Thoroughbred-C | 1,73 |
2200+ | Thoroughbred-C | 1,8 |
2400+ | Thoroughbred-C<;/td> | 2 |
2500+ | Barton-D | 1,833 |
2600+ | Thoroughbred-C,-D, Barton-D | 2,133 / 2,08 / 1,92 |
2700+ | Thoroughbred-D, Barton-D | 2,167 / 2,083 |
2800+ | Thoroughbred-D, Barton-D | 2,25 / 2,083 |
3000+ | Barton-D,-E | 2,167 / 2 |
3200+ | Barton-D,-E | 2,33 / 2,2 |
3400+ | Barton-E | 2,4 |
Právě v tabulce můžete krásně vidět, proč to byl právě Athlon XP s ratingem 2500+, který byl tak oblíbený. Byl to totiž nejlevnějším Athlonem XP založeném na jádře Barton. Pokud dobře počítám, při použití DDR400 pamětí (resp. FSB 200 tak, aby se nemusely chudinky taktovat) a násobiči Athlonu 2500+ (10x), jste dostali frekvenci procesoru 2 GHz, tedy model 300(4*10*0,2+1) = 2700+. A s o něco mále lepšími paměťmi a AGP/PCI lock si dokážu představit přetaktování procesoru někam na úroveň modelu 3000+. To ale vyžadovalo také řádné chlazení, což byl v případě přetaktovaných Athlonů menší oříšek. Athlony totiž neměly ochranu jádra - kovový heat spreader, který by zajisté pomohl lepšímu chlazení.
Nutno říci, že na dnešní dobu není Athlon XP rozhodně žádný zázrak. Vkládá se do stařičkého Socketu A (462 pinů), který neumožňuje výkon hodný dnešních požadavků. Avšak jedna výhoda tu přec jen je. Pokud si dobře vzpomínám, Athlon XP ještě neměl integrovaný paměťový řadič, a tak záleželo na řadiči pamětí na základní desce. Právě proto je u Athlonu XP pro Socket A možné to, co Semprony pro Socket 754 nezvládají - Dual Channel mód. Abych byl konkrétní, třeba čipová sada VIA KT-880 je pro Athlon XP a DC mód více než vhodná.
Athlon XP už dnes nikoho svým výkonem asi neoslní, ale i tak - pokud máte počítač se Socketem A osazený nějakým slabším Duronem, zapátrejte na stránkách výrobce základní desky, a pokud vám stačí přeflashovat pro podporu Athlonu XP BIOS, možná se vám některý z cenově přijatelných Athlonů vyplatí.