Post bellum: Západ proti východu – blíží se technologicky rozdělený svět?
Seznam kapitol
Zatím jen hádáme, jak se po válce na Ukrajině svět změní. Jedno je jisté: Bude jiný, bude výrazně jiný – od rozdělení do dvou protichůdných bloků, změny v přístupu k energetice, tak i informačním systémům. Svět bude možná zase rozdělený.
V devadesátých letech jsem žil ve víře, že jsme se už ocitli za rizikem velké války – a že zvláště moje noční můry, které jsem měl jako dítě z jaderné války, jsou už naprostou minulostí. Docházelo k obrovskému odzbrojování, z celkových více než šedesáti tisíc jaderných hlavic, které měl svět v roce 1985, jsme se dostali na dnešních třináct a půl tisíce.
Tehdy jsme se jaderné války báli, protože nám říkali, že to je fakticky nevyhnutelná věc. Tehdy se v kinech objevovaly takové věci jako americké The Day After (1983), britské Threads (1984) a nebo u nás sovětský film Dopisy mrtvého muže (Dead Mans Letters) (1986). Ve všech případech jde o zneklidňující podívanou, Američané k tomu přistupují jako ke show, Britové s metodickým, téměř dokumentárním přístupem a Sověti pro změnu s vidinou špinavé, ohavné zkázy.
Možná nejdepresivnější jsou Threads, které ukazují, jak snadno může dojít k eskalaci, ale pro mě osobně představoval nejsilnější zážitek sovětský počin, který ukazuje doslova konec lidstva: Povrch světa je spálený a depresivní, komise vybírají ty mladé, zdravé a silné pro zachování v hlubinných bunkrech, kde je šance přežít – a kdo je starý, zraněný, nemocný anebo slabý, toho nechají chcípnout na povrchu – i když to jsou děti.
Dnes se jaderné války bojíme až příliš málo, jak zjišťuji na základě současného dění. Leč předpokládejme, že přes bezmozkové výzvy k totální válce a optimistickému tvrzení, že „na to nikdy nedojde“, na to skutečně nedojde. Ať už bude konec konfliktu jakýkoliv, přinese výrazné změny do podoby budoucího internetu a digitálních služeb. A nejde o to, co změny přinesou v Rusku, ale co přinesou celosvětově, tedy u zemí, které nehodlají svěřit svou infrastrukturu do rukou cizích firem a rozhodnou se držet ji pevně ve svých rukou.
Cloudové služby nejsou spolehlivé
Cloud se stal v posledních letech zaříkadlem takového kalibru, že najdeme lidi, kteří vážně tvrdí, že se bez něj neobejdeme. To byl patrně důvod, proč byla řada cloudových služeb v Rusku zablokována, stejně jako klasické internetové distribuční služby. To mimo vší pochybnost ukázalo, jak je nebezpečné svěřit služby do rukou někoho třetího, i když ten někdo třetí je soukromá firma, která se tváří, že bude neutrální. Americké technologie jsou stále americké, i když jsou soukromé.
Pokud používáte cloudovou služby provozovanou zahraniční firmou, jste exponováni riziku, že vám bude služba odepřena. Zatím jsme o riziku cloudových služeb uvažovali hlavně v dimenzi rizika zneužití dat provozovatelem služby, dnes vidíme rizika spojená s tím, že provozovatel služby anebo stát, který ho reguluje, efektivně rozhoduje o vašem přístupu ke službám.
Tím je vyřešena otázka, zda je rozumné ukládat data na servery v cizí zemi – za normálních okolností ano, pokud vám je provozovatel neodepře. Vsadit svoje data či výpočetní kapacitu na služby cizích zemí je riziko a pro státní instituce patrně neakceptovatelné riziko. Takže je jasné, že regulace povedou k tomu, že státy anebo přinejmenším bloky si začnou budovat svoje vlastní cloudy, u kterých patrně bude platit požadavek, aby fyzicky byly na vlastním území a podléhaly místní legislativě. Ve finále může dojít k tomu, že si státy vybudují svoje vlastní alternativy a jejich používání povinně nařídí jak státním institucím, tak i soukromým subjektům působícím na jejich území.