Končí velký sen o modularitě? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Myšlenka modulárních počítačů se táhne celými počítačovými dějinami. Funguje to asi tak: Uživatel si koupí základní počítačový blok a k němu si dokoupí přesně ty moduly, které potřebuje – buď hned anebo později. Skládání modulů je jednoduché, neservisní, dokáže to v podstatě každý. Modularita se zdá být jasnou výhodou: Každý si postaví stroj přesně podle svých potřeb. Přesto se této myšlence opakovaně nedaří.
Posledním příspěvkem k modulárním konceptům je HP Elite Slice, modulární kancelářské PC, které má na rozdíl od Reva lepší výkon a na rozdíl od Project Ara dává smysl.
V základní podobě jde o designové kancelářské PC, které lze rozšiřovat pomocí modulů, které se umísťují zespoda, propojení přitom zajišťuje USB 3.1. Hewlett Packard nabízí modul se všesměrovými reproduktory a mikrofonem, modul s optickou mechanikou a modul s indukční nabíječkou.
Se zajímavým designem, možností napájení z monitoru a procesory Intel i5/i7 je to atraktivnější počítač než Revo, i když uvidíme, zda se moduly ujmou.
Modularita u PC desktopů je dostatečná. Komponenty lze snadno vyměňovat – a nakonec je vyměňujeme jen jednou za čas a naopak oceňujeme, že se do počítače zašroubují a drží na konstrukci. Představa uživatele, který co chvíli vyměňuje moduly, je možná nesmyslná – výměna se dělá jednou za čas a když na to přijde, ani servisní zásah vadit nemusí. Je to řešení dostatečné, univerzálně podporované a levné.
Možná celá modularita nikdy nebyla nic víc, než pouhé designérské cvičení, krásný experiment, líbivý koncept pro knížky o průmyslovém designu. Možná to nikdy fungovat nebude, protože to fungovat nemůže.