Historie grafik v noteboocích: trnitá cesta ke 3D
Seznam kapitol
Po hardwarové akceleraci obrazu ve 2D a videa se i na noteboocích začali výrobci věnovat trojrozměrné grafice. A v oblasti 3D akcelerace se svedla bitva snad největší a ne každý ji ustál. Podíváme se do doby, kdy notebooky začaly pronikat do domácností a výrobci začali nabízet řady, u kterých už byla zábava a multimedia na prvním místě.
S příchodem 3D akcelerátorů do notebooků se přesouváme k přelomu let 1997 a 1998. Grafické karty do této doby prošly dlouhou cestou a z pouhých zobrazovačů textových informací se přerodily ve schopná řešení podporující milióny barev, vysoká rozlišení a akceleraci vykreslování.
V části věnované grafikám SVGA jsem skončil u roku 1997, kdy byl průměrný notebook vybaven procesorem Pentium nebo Pentium MMX s taktem do 166 MHz, 16–32 MB RAM a 1–2GB pevným diskem. Paměť grafických karet se pohybovala od 1 do 2 MB a schopnosti většiny končily u akcelerace vykreslování 2D grafiky (akcelerace videa byla doménou spíše highendu).
Typičtí zástupci notebooků té doby: Toshiba Satellite 440CDT a IBM ThinkPad 760XD.
Pokud jde o displeje, výrobci definitivně opustili černobílé panely a barva se stala nedílnou součástí všech notebooků. Nejběžnější rozlišení bylo 800 × 600, ale top konfigurace nabídly až 1024 × 768 bodů. Při těchto rozlišeních byly grafické karty schopny pracovat aspoň v 16bitové barevné hloubce (65 tisíc barev). Největší rozdíl byl ale ve kvalitě zobrazení. Aktivní TFT panely byly stále drahé, a tak se levnější konfigurace nezřídka osazovaly pasivními displeji typu DSTN s viditelně horším kontrastem, pomalejším překreslováním a jakýmsi vypraným obrazem (v zahraničních recenzích se používal také termín bleeding).
Snaha dostat multimedia do notebooků nebyla zas tak překvapivá. Tou dobou Microsoft finišuje svá Windows 98 a celý svět se nese na vlně multimediálního šílenství, obrovského hype všeho byť jen vzdáleně se týkajícího Internetu a snahy ukázat počítače coby prostředek zábavy pro běžné lidi. S nástupem akcelerátorů výrobci notebooků přichází vedle kancelářských strojů a pracovních stanic také s řadami primárně zaměřenými na multimedia. Některé z těchto řad se dochovaly do dneška (např. DELL Inspiron a Toshiba Satellite).
Z předchozího odstavce je jasné, že výrobci grafických karet museli na situaci reagovat a právě podpora 3D akcelerace byla jednou z velkých konkurenčních výhod, přestože její praktický přínos byl zejména u první generace sporný. Ukázalo se, že se tvorba 3D akcelerátoru liší od tvorby běžných grafických karet a ne každý výrobce se s tím dobře vypořádal.