Historie Amigy: Kam dál aneb jak se rodila Amiga 3000 | Kapitola 7
Seznam kapitol
Dvě nedávná vyprávění o historii Amigy a Commodore byla poněkud tristní. V podstatě byla takovým soupisem neúspěchů. Bohužel, Commodore už se v té době, kterou popisujeme, vydal na nezadržitelnou cestu dolů. Naštěstí nebylo vše jen špatné, v tom stále houstnoucím šeru probleskovaly paprsky naděje. Dnes si povíme o nich a o tom, jak firma vyřešila otázku, kudy se ubírat dál.
Na CESu A3000 s použitím akcelerační karty ohromila rychlostí, protože MC68040 nebyl do té doby ještě nikde využit. Amiga tak nabídla výkon vyšší než dobová PC i Macintoshe, jedině velice drahé unixové stanice s procesory RISC ji dokázaly překonat. Je ovšem fakt, že šlo v podstatě o trik, protože karta A3640 byla k dispozici až za dva roky a MC68030 na 16MHz (až později na 25MHz), použitý v A3000, neznamenal zrovna špičkový výkon.
Celkově byla ale A3000 přijata pozitivně, dokonce se objevila v květnu na obalu časopise Byte. V recenzi sice byl pochválen její výkon, ovšem zároveň se zdůraznilo to, co bylo evidentní – Amize chybí grafické módy s 8 či 24bitovými barvami, takže pokud je uživatel chce, musí zvolit Macintosh, PC nebo drahé Unixové stanice. Amiga měla stát 3299 dolarů, což byla celkem vysoká cena, protože Mac II stál jen o něco více.
Jak se později ukázalo, A3000 byla sice zajímavým počítačem, posunující technologii Amiga v mnoha ohledem dále, jenže na druhé straně tu bylo poměrně dost podivných kompromisů. Tak například bylo sice hezké, že A3000 podporuje rozšíření až na 16 MB RAM, jenže toto bylo možné pouze s použitím dražších DIP či SIP pamětí, místo v této době již standardních a levnějším SIMM modulů (nehledě na fakt, že abyste se k paměťovým paticím dostali, musíte se probojovat pod disketové mechaniky). Dalším problémem, který se ukázal v pozdější době, byl nešikovně umístěný konektor pro CPU karty, umožňující v A3000 použít rychlejší procesory, než byl ten přidělaný napevno na desce. Konektor je pod disketovými mechanikami, takže například ona zmiňovaná A3640 tam nejde použít, neboť je zde málo místa na chladič. Svého času mi bylo doporučováno, abych vyřízl otvor na tento chladič v plechu nesoucím mechaniky, jak to řešili doboví uživatelé, to netuším.
Další problém vězel v použité verzi čipu Super buster, který řídil sběrnici Zorro III a obsahoval několik chyb, což znemožňovalo využití plné rychlosti, které Zorro III nabízela. Majitelé si tento čip později museli vyměnit za revizi 11, pokud tedy o takovou rychlost stáli. No a jak jsme si řekli, nešťastný byl i fakt, že v době uvedení počítače nebyl ještě hotový operační systém – A3000 tak navázala na svou předchůdkyni A1000 a také u ní bylo nutné nejprve z diskety nahrát Kickstart a z druhé vlastní OS. Naštěstí si majitelé později mohli zakoupit ROM se systémem a této otravné procedury se tímto zbavit. V neposlední řadě lze zmínit, že sice A3000 obsahuje řadič SCSI, umožňující připojení až sedm zařízení, ale ten nevyniká rychlostí, jiné profesionální počítače této doby nabízely lepší varianty.
Největší chybou počítače ale byla cena. A3000 byla prostě drahá. V podstatě se dá říct, že jí konkurovala její starší sestra A2000, protože pokud si ji uživatel vyšperkoval různými přídavnými kartami, dostal srovnatelně výkonný stroj s výjimkou sběrnice Zorro III, která ovšem, jak jsme si řekli, v prvních revizích nemohla plně ukázat svůj potenciál. A3000 se proto prodávala dost bídně, protože většina majitelů A2000 si zvolila cestu rozšiřování stroje místo koupě nového. Poměr prodaných počítačů byl přímo propastný, v Německu se celkově prodalo 125 000 kusů A2000 naproti tomu jen 8300 kusů A3000. Každý tedy vidí, že A3000 byl sice zajímavý, ale v podstatě neúspěšný počítač.
Centrální jednotka Amiga 3000, klávesnice z Amiga 2000 a monitor HP L1706, Foto: Giovanni Cardona, Creative Commons, CC BY 2.0 DEED
Těžko odhadnout, co si Commodore od A3000 sliboval, ale s jistotou lze říct, že mnohem více. Management firmy stále nepochopil, že to jsou laciné domácí herní stroje jako C64 či A500, které firmu živí. Na druhé straně, nedá se tvrdit, že by v tomto směru nebyli v Commodore vizionářští. Pokusili se totiž přijít s něčím, co mělo být naprosto novým druhem domácí elektroniky. Ostatně, už zkratka CDTV jako by skrývala, že pod kapotou je počítač. O tom, kde se CDTV vzalo, a jak to s ním dopadlo, si povíme příště.
