3D tisk: Úspěšná technologie, které se doma nedaří
Seznam kapitol
Myšlenka 3D tisku se mi líbí, považuji ji za zcela zásadní. Jak jinak si budou kosmonauti na svých cestách vyrábět náhradní díly? Reprap se v mém vidění blíží myšlence samoopravující se a sebereplikující se technologie, což je technologie jistě nejdokonalejší. Ale může něco takového dávat smysl i v běžných domácnostech?
Znáte někdo scifi Lexx s vypěstovanou živou „nejničivější zbraní vesmíru“ anebo „velrybí kosmickou loď“ z obskurní hry Captain Blood? 3D tisk je důležitý krok vedoucí tímto směrem. Nemám žádné pochyby o tom, že 3D tisk je strategická technologie, bez které naši rodnou hroudu nikdy neopustíme.
Myšlenka, že si na Mars místo valníku náhradních dílů povezeme jenom 3D tiskárnu, která se umí z valné části opravit sama – a že nové výrobky se budou ze Země do marťanské znalostní báze jednoduše uploadovat, je prostě skvělá. Teď to chce ještě vymyslet tiskový materiál, který by se dal vyrábět na místě!
V opravdu hlubokém vesmíru jeden takový materiál máme: Vodu. Za velmi nízkých teplot je led tvrdý jako kámen a dává perfektní smysl většinu povrchových struktur prostě odlít. Nedělám si srandu, nechybělo mnoho a letadlovka Habakkuk vyrobená z ledu, respektive pykretu, tedy směsi ledu a pilin, málem drtila nácky v Atlantiku už za Druhé světové.
Jo, vize! Těmi se hřejeme při debatách vždy a sníme o světě s přirozenou AI, realistickými hrami a kompletní teleprezencí, zatímco se moříme s Windows 10, ze kterých jednomu zmizela nabídka Start a jinému zase přestalo fungovat dělání screenshotů. Věci nefungují, jak mají, rozbíjejí se, jsou pomalé a je to zkrátka ke vzteku. Ale co se přesně stalo s 3D tiskem, který nám před lety slibovali jako tu novou úžasnou věc?