V zajetí korporací aneb proč nemůžeme mít hezké věci?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek V zajetí korporací aneb proč nemůžeme mít hezké věci?

V zajetí korporací aneb proč nemůžeme mít hezké věci?

Michal Rybka

Michal Rybka

15. 2. 2020 03:00 22

Seznam kapitol

1. Mít život jednodušší 2. Jednoduchý, úžasný, krásný, skvělý... 3. GeForce Not Yet 4. Kdo chce víc... 5. V ideálním světě nežijeme

Obrat „a to je důvod, proč nemůžeme mít hezké věci“ označuje situaci, když vidíte, že někdo něco pořádně podělá, rozbije anebo způsobí škodu. Děláme hlouposti – a proto nemůžeme mít hezké věci. V tomto případě ale nemluvím o uživatelích, ale o výrobcích.

Reklama

Smyslem korporací je vytvářet zisk – a k tomu používají někdy skutečně nehezké metody, technické, patentové a obchodní války. Ty mají za úkol získat firmě dominanci, výhody, patentové poplatky a podobné věci. To je jasné a pochopitelné, ovšem tato snaha má často značně negativní dopad pro uživatele.

Pamatujete na kauzu Napster? Napster byla první služba, která nabízela hudbu v podobě MP3 audia. V době vzniku MP3, tedy na konci 80. let, šlo o vysoce obskurní technologii, protože jak kódování, tak dekódování formátu MP3 bylo výpočetně neobyčejně komplikované. Situace se změnila s příchodem podpory MMX instrukcí, kdy i procesory běžných stolních počítačů najednou získaly schopnost dekódovat MP3, aniž by se zadýchávaly. A potom – a netrvalo to dlouho, přišel první přenosný MP3 přehrávač, Diamond Rio. Zbytek je historie.

V zajetí korporací aneb proč nemůžeme mít hezké věci?
i Zdroj: PCTuning.cz

Občas i dnes od poněkud zmatených lidí zaslechneme hlášky jako že „MP3 je mrtvé“. Tito jedinci ale nechápou, že žádný populární audioformát není nikdy úplně mrtvý – a vzhledem k masivnímu rozšíření MP3 je téměř vyloučeno, že tento formát kdykoliv brzy zmizí. 

Autor tohoto článku nechápe rozdíl mezi „dedikovaným přehrávačem“ a audioformátem a navíc zaměnil „ukončení platnosti patentu“ a „ukončení licencování formátu“ s koncem formátu, což je asi takový rozdíl, jako když někdo odejde do důchodu a vy o něm napíšete, že umřel. MP3 formát bude podporován velmi dlouho a vzhledem k tomu, že jen některé implementačně specifické prvky zůstávají patentovány, s námi může vydržet velmi dlouho a stát se, podobně jako například písmo anebo číslice, trvalým legacy formátem.

Lidstvo potřebuje trvalé legacy formáty pro dekódování svých digitálních záznamů. To se ukázalo například v okamžiku, kdy Microsoft rafinovaně odstranil z Windows 10 podporu přehrávání DVD a udělal z toho volitelnou komponentu, kterou si můžete dokoupit, haha. Často se argumentuje tím, že to je pro naše dobro, protože za licenční poplatky stejně někdo zaplatit musí, ale Microsoft nám otevřel pohled do strašidelné SaaS budoucnosti (Software as a Service), kdy si může odebrat z OS funkce podle svého zalíbení. A to není príma.

Jiné firmy to už dělají – a to skutečně brutálně. Tak například Apple je známý tím, že se nikdy nemazlil se svými zákazníky a při přechodu na novější plaformy mu bylo ukradené, kolik jste zaplatili za specializované aplikace, které už nepůjde použít. S iOS11 prostě odstranil podporu pro 32bitové aplikace, což znamenalo, že všechno, co autoři napsali pro 32 bitů a nepředělali to na 64bitovou verzi, prostě přestalo v jediném okamžiku fungovat.

To je velmi vychytané hlavně proto, u že zařízení od Apple lze OS upgradovat, ale ne downgradovat a navíc jde vše přes digitální distribuci, takže máte stejně smolíka. Jakmile aplikace zmizí z AppStore, už tam není, i když jste si ji nakrásně koupili. Na shledanou!

Nechci strašit, ale vůbec bych se nedivil, kdyby časem přitvrdil i Microsoft. Nejdřív nám vnutil online aktivaci, pak Microsoft account, pak nám zatraceně zkomplikoval možnost vůbec vytvořit lokální account – a pak začal vypisovat varování, že si nemáme instalovat programy sami a že má Store. Nedivil bych se, kdyby se znovu vynořila myšlenka ujetých Windows 10 S coby defaultu pro všechny. Přijde update, novinářům se zjeví tiskovky jak je jako moderní neinstalovat si aplikace, na to máme Store – a je hotovo.

Pokud existuje ukázkový příklad monopolu, pokud by s něčím měly úřady bojovat, pak je to tohle. Myšlenka, že by OS nesměl být pevně svázán s hardwarem a ta samá firma by neměla kontrolovat účty a ovládat tok aplikací a digitálních médií, je rozumná. To je totiž monopol jako z praku – a monopoly mají ve finále tolik nevýhod, že tohle by prostě nemělo být legální. Applu to ale prochází – on je vůbec takový dlouholetý průzkumník v oblasti toho, kolik kontroly lze vzít uživatelům a státu a nechat si ji pro sebe.

Jenomže tahle věc má i odvrácenou stranu: Existují dobré důvody, proč lidé dobrovolně setrvávají zavření v jablečné zahrádce – a ty důvody jsou podobné, jako když si v Šeherezádě čtete o otrocích, kteří nemíní být osvobozeni, ale chtějí zůstat v otroctví u svého pána. Jde o pohodlí, o tom, že víte, na čem jste. Apple je jako celkem milý otrokář, který se o vás postará, pokud děláte to, co chce tím způsobem, jaký chce – a všechno si kupujete u něj. Pak je váš život jednoduchý. A na tom něco je.

Tím, že lidem zrušíte svobodu volby, jim hrozně zjednodušíte život. O tom je přednáška psychologa Barryho Schwartze, která, pokud máte osobní zkušenost se socialismem, vám možná zvedne krevní tlak, ale počkejte: Schwartz nemluví o tom, že by volba měla úplně zmizet. On říká pouze to, že pokud možností volby je moc, je příliš složité se rozhodnout a výsledkem je paralýza, neschopnost se opravdu rozhodnout.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama