Znovu nastolená otázka: 64 bitů - ano či ne?
autor: Jiří Vašek , publikováno 18.2.2008
Seznam kapitol
1. Lesk a bída 32 bitů
2. Kde se vzaly, tu se vzaly - 64 bitů je zde!
3. 64 bitů - jak na ně?
4. Programy pro 64 bitů
5. Jak tedy z toho ven?
Znovu nastolená otázka: 64 bitů - ano či ne?

I když 64 bitové verzi Windows XP bylo předpovídané velké rozšíření, skončil tento operační systém jako... ehm, myšlenkový "bungiee jumping" - na pohled efektní, tak trochu dobrodružství, hodně nových zážitků, ale kdo do toho opravdu šel, už tento zážitek opakovat nechtěl (natož aby "skákal" každý den). Trochu jiná situace nastala příchodem 64 bitové verze Windows Vista - zde už se jedná o plně funkční 64bitový operační systém se stále širší podporou. I přesto se mnoho uživatelů tápe, a tohoto přechodu se bojí.


Dnes ano, ale 64bitové procesory rozhodně nejsou posledním výkřikem módy, naopak už jsou s námi poměrně dlouho. 64bitové procesory jako takové se objevily již záhy po masovém rozšíření 32bitových, jedny z prvních opravdových 64bitových procesorů byly MIPS R4000, uvedené začátkem 90. let minulého století, a byly využívány v SGI stanicích, a později dokonce v Sony PSP. Ovšem toto samozřejmě nebylo použitelné v běžné PC architektuře.

Znovu nastolená otázka: 64 bitů - ano či ne?
zdroj: matbe.com

První 64bitové procesory pro PC

Intel na své 64bit architektuře začal pracovat již v roce 1994, nazval ji IA-64, a procesor byl dlouho znám pod kódovým názvem Merced. Toto celé spatřilo světlo světa až v roce 2001 jako Intel Itanium. Mělo však mnoho nevýhod - počínaje vysokou cenou (bylo zaměřeno na servery), nenativní podporou 32bitových aplikací (běžely pouze v emulaci, tedy p-o-m-a-l-u, a mizivou podporu operačních systémů, v době vydání šlo použít pouze Linux. Intel sice hned v roce 2002 uvedl druhou generaci Itania, ale ani to nezabránilo debaklu, Itanium se ukázalo jako propadák, přestože Intel tvrdošíjně čas od času uvádí další modely.

Znovu nastolená otázka: 64 bitů - ano či ne?
zdroj: hardware.info

Příchod AMD64

AMD na to šlo od lesa, a ukázalo se že správnou cestou. Zatímco v roce 1999 Intel zveřejnil specifikace své IA-64 architektury a ukázalo se, že se jedná o naprosto odlišnou věc než x86, AMD koncipovalo podporu 64 bitů jako rozšíření stávající x86 architektury, a pro toto řešení se uchytil název x86-64, výsledný marketingový název zněl AMD64, firmy Microsoft a Sun používají zkratku x64. Celý koncept měl jednoduchou myšlenku - procesor dále bude nativně pracovat 32bitově, ale v případě potřeby také 64bitově. Proč je toto řešení nesrovnatelně lepší než čistě 64bitová architektura je jasné - umožňuje velmi pozvolný přechod ze 32bitů na 64bitů, narozdíl od emulovaného režimu na Itaniu zde 32bitové aplikace běhají stejně rychle jako na srovnatelném čistě 32bit procesoru.

Znovu nastolená otázka: 64 bitů - ano či ne?

Procesory s touto technologií se na trhu objevily v roce 2003 v podobě řady Hammer - tedy serverových Opteronů a poté i desktopových Athlonů 64. Praktické využití 64bitů na této architektuře bylo mizivé, protože neexistovaly ověřené a masově rozšířené operační systémy, ani programy, ale morální vítězství AMD bylo obrovské, a donutilo k reakci také Microsoft a Intel. Co se týče Microsoftu, ten brzy oznámil podporu AMD64, zatímco Intel zpočátku strkal hlavu do písku, a prohlašoval že Itanium zůstane 64bitové (což splnil a výsledek známe nebo spíš neznáme všichni), ale časem byl donucen koncepci AMD v podstatě okopírovat, výsledek nazval pracovně IA-32e, nakonec EM64T, a v roce 2004 se 64bitové instrukce objevily konečně i v běžných procesorech Pentium 4 a serverových Xeonech. Dnešní řady obou výrobců procesorů, tedy Intel Core a AMD Phenom, jsou samozřejmě založené také na této hybridní technologii.

Znovu nastolená otázka: 64 bitů - ano či ne?

A co na to operační systémy?

Samotná existence 64bitového hardware ovšem nestačila, když nebyl k dispozici software. Roku 2005 se objevily Windows XP x64 Edition, které podporovaly právě AMD 64 a EM64T. Tento systém příliš mnoho společného s běžnými Windows XP neměl, byl z velké části odvozen ze serverových Windows 2003 Server, a jeho rozšíření nepřekročilo statistickou chybu. A pokud nebyl k dispozici opravdu rozšířený operační systém, nemohly být nasazeny ani 64bitové aplikace. Toto vedlo k situaci, kdy mnoho uživatelů mělo 64bitový hardware, ale šlo jej využít pouze jako 32bitový. Asi jako kdybyste v autě měli přidané dva rychlostní stupně navíc, ale nemohli je zařadit - jede to pořád stejně jako stejné auto s normální převodovkou, ale nepoznáte zlepšení ani zhoršení, prostě to jede pořád stejně jako dřív.

Znovu nastolená otázka: 64 bitů - ano či ne?

Tento stav trval až do uvedení Windows Vista, které společně s volným pádem cen pamětí konečně umožnily rychlý start éry 64 bitů.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
1084 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 525.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.