Rozumná rozhodnutí aneb historie hardwarových omylů
Seznam kapitol
Všichni ta rčení známe: Cesta do pekla je lemována dobrými úmysly a katastrofa je většinou sekvence naprosto rozumných rozhodnutí. Platí to i při vývoji hardwaru, kde se několikrát staly katastrofy, které dnes jen těžko pochopíme.
Historie vývoje hardwaru vypadá logicky a přehledně, pokud si ho čtete tak nějak za sebou. Zcela jinak to začne vypadat, když ho začnete studovat jako časové řezy, opustíte mainstream úspěšných strojů a podíváte se na ty divné. Pro Retro Nation dělám přehledové podcasty, kde se věnuji celým kategoriím starých počítačů – a věřte tomu anebo ne, právě tam si všimnete těch divných věcí, strojů, které se vymykají mainstreamu časově anebo konstrukčně.
A světe zboř se, mnoho z nich tak nějak předběhlo dobu anebo něco opravdu podělalo, případně šlo o zcela nepochopitelné úkroky stranou. A ty se někdy opakují, protože ve své době vypadaly jako logická rozhodnutí. Dokonce jako perfektně smysluplná rozhodnutí – a jenom s odstupem času vypadají nepochopitelně. Podívejme se na některé z nich!
„Prostě zmenšíme to, co už existuje“
Na konci 70. let málem došlo k tomu, že jsme málem měli rovnou domácí šestnáctibity. Skutečně – zatímco v roce 1977 Apple uvedl domácí osmibit Apple II, Texas Instruments o pouhé dva roky později představil Texas Instruments 99/4, skutečný šestnáctibit s procesorem TMS S9900. Ten měl architekturu odvozenou od minipočítače TI 990 – a vyšlo se z představy, že je vlastně logické vzít existující architekturu, zmenšit ji a vrazit ji na křemík. Programátoři přece minipočítač znají, takže vývoj softwaru pro domácí stroj bude jednodušší.
Celkem logická úvaha, že? Problém byl v tom, že si vývojáři neuvědomili, jaký je rozdíl mezi minipočítači a mikropočítači: Minipočítače byly stavěné hlavně s ohledem na modularitu, zatímco u domácích počítačů byla důležitá cena a rychlost. Architektura TI 99/4 byla sice šestnáctibitová, ale komunikace s grafickým čipem byla pomalá a výsledek nebyl příliš výkonný. Počítač byl také dražší než osmibity, které nabízely podobné vlastnosti, ale byly levnější. Texas Instruments nebyl nakonec schopen cenově soutěžit s Commodore a na každém prodaném kusu prodělával sto dolarů, takže to nakonec vzdal.
Podobné rozhodnutí se stalo i v Sovětském svazu, kde vznikl počítač Elektronika BK-0010-01 (1986). Ten měl procesor K1801BM1, který vznikl miniaturizací procesoru minipočítače DEC PDP LSI-11 – a měl podobné problémy: Byl poměrně složitý a přitom poměrně málo výkonný.
Výhodou byla snadná rozšiřitelnost počítače, ale ta byla, oproti nekompatibilitě s jinými domácími počítači, jenom velmi omezená. Zmenšovat stávající minipočítače byla prostě blbost, mnohem rozumnější bylo navrhnout mikropočítače od základů zcela nově.