Předem chci případné remcaly a věčné kritiky upozornit na to, že si nedělám nárok na to, že mé řešení je nejlepší nebo nejjednodušší - berte ho však jako výzvu - pokud něco umíte lépe a jednodušeji, klidně se tím podělte s námi...

Auto s airbagy avšak... bez dveří

Pokud se podíváte na některé overclockerské skříně s mnoha větráky (bývají nahoře, dole a občas i na bocích skříně), můžete snadno podlehnout dojmu, že takovéto chlazení nemá žádnou chybičku. Tedy až na hluk, který, jak se při této příležitosti tvrdívá, je jakoby oprávněnou obětí efektivního chlazení. V diskuzích se mluví o tom, kolik že to větráků je "intake" (vhánějících vzduch dovnitř) a kolik že "out-takových" (odčerpávající vzduch ven). Druhá část lidí se zase vydává jiným směrem - zaměřuje se na problematiku chladiče procesoru. Zde pak není konce diskuzím o otáčkách větráků, materiálu a účinnosti radiátorů.

Dejme tomu, že i vy se jednoho dne pustíte do úprav chlazení. Nejdříve si patrně pořídíte kvalitní chladič procesoru. Vše si pečlivě proměříte - bravo, jste o 10^oC níže než jste byli u starého typu - to už stojí za to uvažovat o možnosti snížení otáček větráku... Ještě dát kryt... A safra, co to? Teplota roste, rozdíl oproti starému systému se snížil na mizerné 3^oC. No co, nezbude než přidat další větrák (-ky) případně nechat skříň odkrytou, no co, je to škaredé ale zato účinné... a tak dokola. Tento "kolovrátek" se opakuje denně tisícekrát... a při tom je část úsilí vlastně zbytečná.

"Syndrom zavřené skříně" se povětšinou řeší lepší ventilaci. Zde se pak téměř vždy předepisuje metoda "větší průvan" - i my jsme to tak dělali. Dva "out-take" ventilátory nahoře, 1ku a 2ku občas doplní 4ka, přičemž funkcí "zásobovače" studeným vzduchem plnívá pozice č 3.

Ve skutečnosti je však v této rozvaze díra "jako vrata" - oběh vzduchu je totiž u procesoru často takový:

kauza č. 1 - hlučné stolní PC

Takovou situaci bych nazval tepelným "zkratem" - část horkého vzduchu (a tím i tepla) je větrákem chladiče nasávána zpět a cirkuluje falešným oběhem. Pokud by se jednalo čističku odpadních vod, je to jako vyhazovat část nečistot do... toku vstupujícího právě do čističky.

Poznámka: Situaci zhoršují překážky a těsné prostory, od kterých se vzduch odráží. Pokud je skříň zavřená, vytvoří se u procesoru skutečný horký kotel (viz. obrázek - chladič procesoru je zde jako ve studni).

Kauza 2: Ještě větší problém jsme měli u 2 procesorového serveru (2x Athlon 2000 MP) - zde je potencionální koncentrace tepla ještě vyšší.

kauza č. 2 - příliš topící server

Proč to všechno...

Zjednodušeně můžeme říci, že chladič procesoru typicky nasává vzduch o teplotě, která je ve skříni. Ta je však často o 10 -12^oC vyšší než teplota okolí. Jelikož teplo musí být stejně odčerpáno, stoupá ve finále teplota jak ve skříni, tak i na procesoru - tato situace může vést až k občasným pádům systémů v parném létě, kdy jde referenční teplota okolí o nějaký ten stupeň nahoru.

Naštěstí abyste tento problém vyřešili, nemusíte dělat ve skříni notný průvan ani je nechávat odkrytou...

Náš úkol je tedy jednoduchý - dodávat procesoru vzduch o teplotě okolí a zabránit "recyklaci" tepla. Za tímto účelem zde máme již zmíněné "wind tunnels". Výsledek by měl vypadat jak níže (potom se podíváme, jak takové tunely zhotovit prakticky).

Wind tunely nejsou nic jiného, než dodatečné (zde pružné, zvuko- a termo- izolační) "roury" mezi boční stěnou a chladičem procesoru. Ke chladiči procesorů je tak přiveden relativně chladný okolní vzduch. Vyšší tepelný spád (rozdíl mezi teplotou vzduchu a procesoru) způsobuje to, že vzduch který opouští chladič procesoru není navíc ani příliš horký - hravě ho zvládne odčerpat i větrák zdroje.

Poznámka: Zkoušeli jsme i jiné varianty - větráky jsme umísťovali přímo na bočnici, vzduch jsme "tahali" ze zadní stěny... nic však nepřekonalo wind tunnel výše zmíněné koncepce (efektivita byla nižší).

Kauza 1 - www server

Finální řešení serverové skříně (ve skříni jsou tři dodatečné větráky) - teplota procesorů byla:

• při uzavřené skříni 60C
• při otevřené bočnici 52C
• s "wind tunnels" 50C, což je méně, než když byl počítač bez krytu!

Výroba "serverového řešení" trvala 2h a stála cca 160Kč.

Poznámka: za absolutní hodnoty uváděných teplot neručím - desky nemívají teplotní čidla kalibrované (to je také důvod, proč nelze srovnávat výsledky dosažené na různých sestavách). Za co však ručím, jsou rozdíly zde uváděných teplot.

Kauza 2 - desktopový počítač

Díky "wind tunelu" jsem si mohl dovolit snížit otáčky větráku procesoru z 3800 na 2600 ot/min, přičemž teplota CPU ještě mírně klesla (o cca 1C, z 52 na 51 při 100% zátěži). Snížila se i teplota základní desky - o 2C.

Pojďme se podívat, jak takové tunely zhotovit... například z PET láhve a kousku pěnovky co bývá v krabici pod základní deskou.

K výrobě tunelu budete potřebovat toto nářadí: nůž, vrtačku a kmitací pilku (i když bez té se lze obejít - neobejdete se však bez jisté dávky zručnosti a šikovnosti). Jako lepidlo a zároveň těsnící hmotu použijeme obvyklý silikonový tmel (za cca 60Kč). Kromě úpravy bočnice skříně nebudeme upravovat (brousit, řezat, vrtat) nic jiného - ztráta záruky tedy nehrozí.

Pokud budete chtít, můžete si v prodejně GMelectronic pořídit elegantní pochromované rámečky.

Poznámka: K úpravě se hodí pouze skříně se samostatně odnímatelnými bočnicemi.

Dvakrát měř, jednou řež

Perfektní vytyčení pozice tunelu je velmi důležité (vyosení by nemělo překročit 5mm) - pokud se to podaří, je možné udělat tunel prakticky natěsno - bude tak nejúčinnější.

Nejdříve polepíme čelní plochu bočnice širokou lepící páskou (hodí se obvyklá role o šíři 5cm). Páska má dvojí účinek - chrání před poškrábáním a lze po ní psát centrofixem.

Na okraje správného panelu (bývají stranově rozlišené) si co nejpřesněji vyznačíme osy vedoucí ke středu chladiče. Tyto osy si můžete předem mírně označit na rámu / kostře počítače.

Další fázi je vyvrtání pilotního otvoru v předpokládaném středu. Můžete zkusit několik metod na zjištění excentricity otvoru - nezapomeňte však, že pouhý pohled nestačí, je zde velké nebezpečí, že se nebudete dívat kolmo (tip: na chladič jsem dočasně nalepil prázdny kelímek od jogurtu s vyznačeným středem).

Podle vašich zjištění korigujte pozici středu a nakreslete správné osy (pokud použijete kmitací pilku není pozice pilotního otvoru důležitá - nevadí že není ve středu). Vyznačte kružnici o průměru 75mm (já jsem prostě okroužil vnitřek kotouče z lepící páskou).

Řezání...

Metod řezání je několik, já jsem použil kmitací (přímočárou) pilku s plátkem na řezání kovů (doporučuji koupit nový). Plech si položte mezi dva dostatečně vysoké a robustní špalíky (vždy dbejte bezpečnosti práce a používejte ochranné pomůcky). Začněte řezat od pomocného otvoru vzdáleného 10mm od okraje řezu.

Řezat oblouk není snadné (ani v 1mm plechu) - plátek se silně zahřívá třením. Postupujte s citem (netlačte, nechejte pracovat pilu), občas řezání přerušte. Plátek můžete mazat strojním olejem.

Okraj řezu a případné nerovnosti vyrovnejte brusným papírem na kov.

Alternativní metody

Jednou z alternativních metod je poměrně zdlouhavé vykružování. Stačí doprostřed přišroubovat otáčivé rameno a tvrdým předmětem (vrtákem, důlčíkem, kouskem řezacího plátku) fixovaným na určitém rádiusu (35-40mm) můžete kroužit až do zemdlení. Jde to pomalu ale můžete, pokud máte robustní přípravek, kroužit zatímco sledujete televizi.

P.S. Slyšel jsem o vykružovacím přípravku postaveným ze stavebnice Merkur.

Pokud jste zruční, můžete zkusit použít vysokootáčkovou modelářskou bruskou (dremmel). Lze vlastně použít cokoliv co "dělá hezké díry" - samozřejmě také laser, raznici, strojní vykružovačku atd. ;-)

Pokračování na další straně...

Při hledání vhodné "roury" jsem narazil na možnost použití PET láhve. Podívejme se, jak ji využít.

Z láhve vyřežeme střední rovnou část. Já jsem si pomohl trafopájkou podloženou knihami. Výška by měla být o dost nižší než délka tunelu. PET roura bude totiž pouze "objímkou" pro pružný válec stočený z pěnovky.

Montáž PET roury

Zkusil jsem rouru zafixovat průhledným silikonovým tmelem - s úspěchem. Podívejte se jak:

Ve finále byla vrstva tmelu ještě vyšší. Pokud máte prst namočený na namydlený, můžete silikon perfektně vyrovnat.

Rouru jsem opatrně zatížil knihou a nechal 2 hodiny v klidu (cílové pevnosti spoj dosáhne až po cca 6h).

Krejčovství

Další fáze bude pro někoho obtížná, pro někoho snadná - nyní je třeba vyrobit z obdélníku pěnovky co nejpřesněji válec, který se nejdříve do PET roury volně vsune (fixuje se lepící páskou) a po potvrzení správnosti rozměrů a pozice se zde vlepí naostro (lepidlem, silikonem).

Poznámka: můžete použít kousek karimatky nebo pěnovku z krabice od základní desky.

Výhodou mého nápadu je možnost seřízení délky a pozice vnitřní roury před konečnou fixaci lepidlem. Pokus si s tím pohrajete, můžete dosáhnout přesnosti 1 - 2mm.

Poznámka: pěnovka zároveň slouží jako tepelná (to není vůbec zanedbatelné) a zvuková izolace.

Finální výsledek

Pokud se stavba povede, je na vás, jak naložíte s lepší účinnosti chlazení. Já osobně doporučuji snížit především otáčky ventilátoru (např. odporem 39 - 47 Ohm vletovaným do černé větve větráku chladiče). Kdo bude chtít, může zkusit i malý "mod" - může pouvažovat jak elegantně osvětlit svůj "wind tunnel" led diodami či výbojkou se studenou katodou.

Přeji hodně úspěchu při stavbě.

Další články v kategorii

• Odhlučnění od A do Z
• Bleskovka: ozvěny CeBITu 2008 - chladiče
• Moderní vodní chlazení a co byste o něm měli vědět
• Zalman ZM80D-HP, pasivní chladič pro grafické karty
• Bleskovka: Tiché PC - zapojení větráků do série