Přetaktování notebooků aneb temná stránka síly...
Seznam kapitol
Asi před rokem jsem se vzdal svého firemního počítače ve prospěch notebooku. Nahradil jsem stolní výkon mobilitou a začal svou "pracovní stanici" nosit stále sebou. I když ve většině případů mi výkon 1.6GHz Pentia M dosud stačil, byly chvíle, kdy jsem litoval, že jsem si nepořídil výkonnější model s 1.8kou - byť tehdy stál o 5000Kč více. Teď už nelituji - přetaktovávám...
Používání notebooku jako hlavního pracovního nástroje má své záludnosti. Nejdříve zjistíte, že používání dotykové plochy, tzv. touchpadu, místo myši je stejně ergonomické, jako byste v autě nahradili klasický kruhový volant řídítky od trojkolky. Jednou se s tím projedete a více už nechcete. Následuje koupě myšky - nejdříve notebookové (malý volant) a poté klasické (běžný volant). Fajn, jeden problém je za námi.
Následuje úvaha o tom, že konstruktéři notebookových klávesnic jsou nepřátele ne-angličanů a chybějící numerický blok (kdy písmena musíte psát se Shiftem) má jistě zpomalit teroristy v jejich nekalých rejdech. Teroristé jistě neví, že k notebooku je nejlepší připojit klasickou klávesnici - což my už dávno víme. Uff... Další problém vyřešen.
Teď se ještě zbavit toho malého tankového průzoru... Promiňte mi ty nesrozumitelné pojmy, na myslí mám displej notebooku. Původně jsem si myslel, že můj 15.4" displej s kdysi čupr-supr rozlišením 1280 x 800 bude pro solidní redakční práci stačit. Nestačí - místo malého matného* / lesklého* (*nehodící se škrtněte) průzoru do prostředí Windows používám klasický 19" LCD panel, který má o třídu vyšší jas i kontrast a dokáže zobrazit více než těch 6518.5 barev, které ze sebe reálně mačká LCD notebooku.
S tím už se skutečně dá pracovat. Kupodivu běžně nevadí relativně nižší výkon notebookového procesoru. Jako když přesedláte z benzínové 2.0 (150 hp / takt 3GHz) na "koncernovou" 1.9ku - žít se s tím bez problémů dá. Procesor Pentium M má solidní zátah už v nízkých otáčkách a vy jste rádi, že nemusíte sebou tahat velkou PC krabici. Pak ale občas nastane situace, kdyby se Vám pár koníku navíc šiklo. Začněte editovat velké fotky nebo video a při této činnosti je každý MHz pracovní frekvence navíc dobrý. Chtělo by to nějaké, alespoň krátkodobé, "Nitro" a u počítače je takovým Nitrem přetaktování... (doufám že milovníci auto/moto tuningu mi prominou, že dávám N2O do volné souvislosti s dříve zmíněným dieselem).
Poznámka: stejný postup lze také uplatnit u klasických základních desek, které nepodporují přetaktování. Na ty musíte jít stejně jako na notebooky!
Přetaktování notebooku - pro a proti
Ne, náš názor na přetaktování notebooků jsme nezměnili - ve valné většině případů to není skutečně příliš dobrý nápad. Trvalé nebo dlouhodobé přetaktování totiž zvyšuje (podobně jako "nitro" u aut) zátěž komponent a pokud to přeženete, mohli byste o svého miláčka po čase přijít. Zatímco u běžného počítače můžete zatížené komponenty posílit (stejně jako ojnice a písty v motoru, spojku a vstřikování paliva) u notebooku musíte vystačit se standardními komponenty. Hlavním problémem je, že firemní chlazení notebooku nelze ani při té nejlepší vůli nahradit ani posílit - musíte počítat s druhem, které výrobce vašemu notebooku přiřknul už při výrobě. Další problémy mohou plynout z použité základní desky, napájení, pamětí... Nezanedbatelným problémem je i kratší výdrž přetaktovaného notebooku při práci na baterie. To vše hovoří proti přetaktování notebooků a měli byste tyto věci velmi vážně zvážit.
Na druhou stranu je tady argument, že notebooky bývají dimenzované pro určité rozpětí procesorů - při montáži je lze často osadit procesory od 1.6 do 2.1GHz. Pokud tedy máte základní 1.6(1.7)ku, pak by teoreticky neměl být problém s přetaktováním na 1.8 až 2GHz (pokud výrobce u vyšších typů nepoužívá jiný chladič). Pokud se podíváte do ceníků procesorů zjistíte, že každých 0.1GHz si výrobce nechá pořádně zaplatit (cena navíc roste progresivně) a tak i mírným přetaktováním můžete mnoho ušetřit.
Výrobci notebooků vzkazují: na overclocking zapomeňte!
Výrobci notebooků se ze všech sil snaží přetaktování svých modelů zabránit. Důvody jsou zčásti stejné jaké jsem vyjmenoval výše (tedy starost o "zdraví" svých výrobků), zčásti také obchodní. Kdyby se do přetaktování pustily armády overclockerů, jistě by to vedlo k nezanedbatelnému počtu poškozených notebooků. Pokud uvážíme jaká "paka" (ne-paka prominou) jsou i mezi overclockery (cituji jednu "radu" kterou jsem zaslechl na LAN party: "nesmíš se toho bát, to napětí DDR2 můžeš klidně dát i 3V, čím více tím lépe..."), je tento trend jistě rozumný. Dalším důvodem je pak obchod - zde se pak snaží o to, aby ti kteří si koupili levnou 1.6ku měli jen 1.6ku a necpali se se svým výkonem mezi ty, kteří si "řádně" připlatili za 1.8 nebo 2GHz.
Podívejte se jen na ceny procesorů Pentium M (jádro Dothan, ceny notebooků rostou ještě více):
- Pentium M 735 (1.7GHz) - 4900Kč
- Pentium M 745 (1.8GHz) - 5900Kč
- Pentium M 755 (2GHz) - 7,200Kč
- Pentium M 765 (2.1GHz) - 10,300Kč
400MHz + u prakticky stále stejného procesoru "stojí" 5400Kč (dříve byly tyto rozdíly ještě mnohem vyšší) a taková částka může snadno překročit pětinu ceny základního notebooku.
Oba tyto důvody, oprávněná obava životnost výrobku a oprávněná obava o zisk, vedou výrobce notebooku k tomu, aby házeli zájemcům o tento adrenalinový sport co největší klacky pod jejich nepoučitelné nohy.
Sečteno a podtrženo, přetaktování notebooku Vám nedoporučí prakticky nikdo: ani výrobci, ani prodejci, ani servisy, ani experti, ani lameři, ani ČSSD, ani ODS... ani naše redakce a také dokonce ani mé hodné a poslušné já (tento článek píše někdo, koho vůbec nepoznávám!). Přetaktování notebooku Vám doporučí nejspíše pouze temná stránka síly...
Jste opravdu tak nenormální, že hodláte dále číst? To snad ne...
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
