ASUSevolution - skříň podle Republic of Gamers | Kapitola 2
Seznam kapitol
Co byste udělali, kdyby Vám někdo poslal novou hliníkovou skříň za tři tisíce a k tomu další hardware? Mě nenapadlo nic lepšího, než tu case jednoduše rozřezat. Říkáte si, že jsem se teď asi zbláznil! Ale ten, kdo byl na letošním Digitexu v Brně, už asi začíná chápat. Chcete vidět, jak vznikala skříň s přezdívkou ASUSevolution?
Ano, opravdu slyšíte dobře, protože prakticky prvním úkonem, když nepočítám odstrojení skříně, bylo její rozřezání. A nepřejte si vidět pohled lidí, kteří mě v tu dobu v práci navštívili, když pozorovali, v jakém místě hliníkové Vento za 3000,-Kč řežu.
V tento okamžik ještě ASUS Vento TA-U2 netuším, co jej zanedlouho čeká...
Jednoduše jsem si prostě naměřil vhodné místo a case rozpůlil na dva kusy. Přední část úplně vyhodil, z ní vlastně už nebude skoro nic potřeba a začal pracovat jen se zadním kusem. Mluvím teď samozřejmě i o bočnicích a prostě všech částech case.
V zápětí jsem však začal s nenápadným rozebírání a odstrojováním celé case.
Řez ale samozřejmě nebyl až tak úplně náhodný, zase takový šílenec nejsem, abych nové a kvalitní skříně likvidoval takhle rychle. Nejsme v TopGearu. :-D Před rozřezáním bylo třeba nejdříve zvolit tvar řezu. Zde už ale rozhodování nebylo tak složité, abych musel zbytečně otálet. Dělícím prvkem totiž bude jednoznačně impozantní a nezkrotný blesk. Jeho tvar si asi každý dokáže představit, takže pokud se dobře podíváte na fotografie, určitě jej zde uvidíte.
Přesné určení místa řezu bylo důležité...aneb "naháč Vento".
A jak napovídá nadpis této stránky, opravdu jsem pouze jednou měřil a pak dvakrát řezal. Málokomu se tato možnost asi v praxi povede, ale u mě to nebylo způsobeno chybou, ale záměrem. Case jsem totiž nejdříve rozpůlil za pomoci úhlové brusky, po nichž vznikl poměrně roztřepený, ale rovný řez a především je to jeden z mála nástrojů, který si dokáže poradit i z tak tlustým hliníkovým profilem, jež má nové Vento ve vrchní části.
Asi takovýto blesk se mi stal vzorem pro rozdělení skříně.
Poté už ale přišla na řadu přímá bruska, jež dílo zkázy dokončila. Složité tvarování „blesk“ okraje byl totiž jinak, než takto jemným nástrojem, vytvořit nešlo. Navíc jsem musel pracovat velmi opatrně, protože už dopředu mohu prozradit, že 80% tohoto kus case už nebyl lakován, takže krásný černý matný povrch se nesměl poškodit.
No a tady Vento po "zákroku", připomíná mi to staré francouzské filmy, kde podobně končily Citröeny.
V okamžiku, kdy byl okraj dokonalý jsem však již nemohl dál vydržet a musel odstranit jednu z věcí, která se mi na této case přímo hnusila. Vím, že to je pouze osobní názor, ale nemohl jsem se koukat na příšerný profilovaný vrchní díl case, který vypadal jak ježek z budoucnosti. Hliníkový strom, jež byl z velké části stejně vyplněn 120mm ventilátory jen těžko opravdu sloužil jako pasiv, což však jeho tvar evokoval. Proto jsem se rozhodl odstranit zbytek tohoto profilu a nahradit ho rovným ocelovým plechem. Proč ne hliníkovým? Pravděpodobně proto, že ocelový plech této tloušťky je rozhodně pevnější, což je pro naše účely v tuto chvíli potřeba a zároveň to nebude jediný kus oceli na case. Překvapivě je totiž plech pro uchycení základní desky taktéž vyroben z ocelového pozinkovaného plechu. Upřímně – trochu to kazí dojem!
Zadní část, dokonce již s nanýtovaným vrchní dílem (novým).
V téhle chvíli mi bylo trochu líto, že jsem do ruky nedostal spíše verzi TA-U1, která tímto „pasivem“ není osazena a její vrchní část je krásně rovná. Ale nebylo tomu tak, tak jsem postupně downgradeoval model TA-U2 na TA-U1.
Vrchní část case po vybroušení...
Sehnat vhodný kus plechu na překrytí vrchní části case nebyl až takový problém. Díky velice povedenému profilování samotné konstrukce zde byl i prostor pro montáž. Problém však byl, jak vlastně plech přidělat? Na sváření jsem mohl rovnou zapomenout a hyzdit jinak hladkou case nějakými šrouby se mi také moc nezdálo. Proto jsem nakonec volil hliníkové nýty. Navrtal jsem si potřebný počet otvorů, aby plech opravdu pevně držel. Z vrchní části větším vrtákem připravil prostor pro zapuštění hlavy nýtku a pak už jen sáhl po nýtovacích kleštích. Následně bylo samozřejmě třeba celý prostor přetáhnout tmelem, včetně hran, kde vznikl nepatrný schod. Použil jsem standardně profesionální tmel se skelnými vlákny, jež zaručuje 100% pevnost. No a ke zbroušení celého povrchu byla nejvhodnější excentrická bruska.
...a samozřejmě i aplikaci plniče.
Po důkladném rozbroušení přišla na řadu aplikace plniče stříkací pistolí a tato část skříně si mohla spokojeně v koutku dozrávat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
