Pimp my Computer 6 - Let's Dance 1/2 | Kapitola 2
Seznam kapitol
A jsme tu zpět...sice to trvalo trošku déle, ale konečně je tu další díl naší soutěže. Case na úpravu již byl vybrán dříve a stylizaci už známe také. Teď ale ještě ukázat, jak to celé dopadlo. Vše ale pěkně popořádku, nejdříve tedy rozbor originální case a také počátky úprav. Dokončení na Vás čeká v dalším článku.Poděkování patří sponzoru soutěže, společnosti Mironet.
Design nedesign
Střeva naší dnešní „oběti“ máme tedy prostudovaná, ale jaké zajímavosti nabízí tento počítač v exteriéru? Jaký je design této levné case? V podstatě se o nějakých zajímavostech asi nedá ani mluvit. Bočnice je bez okna, pouze s větrací perforací, za kterou je umístěn wind tunel k procesoru. Jako povrchová úprava posloužila standardně využívaná prášková barva, která zaručuje poměrně vysokou odolnost proti poškození a nejedná se alespoň o dnes již mrtvou slonovinovou šeď. Na zadní straně obou bočnic jsou pak ještě vylisovaná madla, která by měla posloužit k jednoduššímu sundání bočnice. V praxi jsem si ale vyzkoušel, že jsou absolutně k ničemu. Nebyl by hezčí jednoduchý čistý design bez těchto zbytečností?
Čelní panel je pak celoplastový. Velikost skříně odpovídá standardu middletower, nabízí tedy 4 velké 5,25“ pozice a dvě malé 3,5“. V počítači je instalována ještě disketová mechanika, kterou s dovolením majitelky odstraním a pak samozřejmě DVD vypalovačka značky LG. Zbytek pozic je nevyužitý. Case na čelním panelu nabízí také konektory pro připojení sluchátek a mikrofonu a samozřejmě i dvě USB.
Vše je ukryto úplně dole pod plastovými dvířky. Nad nimi je pak poměrně slušná perforace připomínající žaluzie. Zde musím uznat, že tímto se case úplnému průměru vymyká, protože takto slušnou perforaci člověk u většiny levných case opravdu nenajde. Škoda jen té nevhodné, která se schovává za čelním panelem. Do útrob skříně se pak moc vzduchu nedostane. Nakonec pak čelní panel zdobí pouze chromované power tlačítko obklopené indikačními LED a malým restartem, který se musí mačkat propiskou. Design skříně tedy nijak neoslní, ale snad ani neurazí. Škoda jen použitého materiálu. Takovou case upravovat je spíše za trest, protože bez pořádného vyztužení by to byla práce naprosto zbytečná. Naše čtenářka si pak čelní panel upravila trošku k obrazu svému několika samolepkami, jak se říká - proti gustu...
Železo čeká!
No a už není dál na co čekat – pojďme upravovat. Většině je po přečtení předchozích řádků asi jasné, že s tímto kusem papíru, který mi do dílny přišel, se moc pracovat nedá. Pouze základní vyztužení celé konstrukce, by trvalo velice dlouho a bylo především technicky hodně náročné, abych nenarušil základní funkčnost celé case a přitom jí dostatečně zpevnil. Proto je nasnadě praktičtější řešení - vyrobit kompletně novou case. A to nejen z důvodu vyšší pevnosti a kvality, ale především díky rozměrům. Použitý hardware nám totiž dovoluje rozměry celé skříně o nějaký ten centimetr snížit a tak proč toho nevyužít?
Nákres mého HTPC pro Intel.
Jelikož jsem již v minulosti pracoval na jednom projektu podobného směru – tedy malá case pro mikroATX desku, rozhodl jsem se této zkušenosti využít a aplikovat jí i v této úpravě – samozřejmě trošku odlišně. Bude se tedy jednat o styl HTPC na samonosné železné konstrukci. To znamená, že veškerý hardware bude bez omezení funkčnosti připevněn k základnímu železnému rámu. Na něj pak samozřejmě přijdou i kryty, které však již nebudou fungovat jako vyztužení, ale pouze jako zakrytí a jako designový prvek.
Železné 6mm hranoly - základní materiál pro naši case.
Materiál byl zmíněn, jedná se o železo, přesněji 6mm hranoly. Nejdříve je samozřejmě nutné jejich zpracování pro stavbu konstrukce. Základem bude přední a zadní rám, který poté spojíme dalšími hranoly. Rohy jsem se rozhodl udělat zaoblené s malým radiusem. Díky tomu nebude case působit jako nudná kostka, ale po zakrytí budou tyto hrany působit velice elegantně. Oba rámy jsou tvořeny každý ze dvou dílů, které bude nutné svařit k sobě. Při zpracování je nutné klást opravdu velký důraz na přesnost jednotlivých ohybů, důležitý není jen samotný radius, který musí být ve všech případech stejný, ale také přesné ohnutí o 90°. Nesmíme také z hranolu udělat vrtuli, aby byl rám po svaření jednolitý a na plochu bylo možné následně přidělat kryty.
Již naohýbané prvky konstrukce.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
