Postavy vystupující v textu na následujících řádcích jsou smyšlené a jakákoliv podobnost s existujícími osobami je čistě náhodná a zcela neúmyslná :-)

Epizoda I - Legenda o velkém návratu

Dopoledne proběhlo celkem normálně. Autem jsem sice skoro srazil nějakou babu, do toho mi volal jeden člověk (dále ho nazvěme pouze pan L, nebo jen L) jestli se jako nemůže odpoledne stavit se svým vysypaným kompem. Ač jsem si myslel o něm i jeho kompu mnoho (zejména kdo je víc vysypanej), souhlasil jsem. Stejně nemám co dělat, tak ať to odpoledne nějak zabiju... Ne, zabiju to není to správný slovo. Přežiju, to je ono. Náladu nemám dobrou, ale tak nějak tuším, že se chystá dneska něco hodně velkýho.

Úderem 15h byl pan L už u mě. Nebo vlastně jen L. V rukou třímal oprýskaný CASE se svým miláčkem a s ironickým úsměvem "už je to zase v hajzlu" se vetřel do mého příbytku. Každý středně zručný šťoural, který se v problematice PC trochu vyzná, má jistě zkušenosti s takovými typy lidí, kteří se mohou rekrutovat jednak z neznalých příbuzných nebo v dané problematice z lehce přitroublých přátel. Nesundal si boty. No co, možná tak je i dobře.

Po nesrozumitelných hláškách o nefunkčnosti PC, divného pípání a černé obrazovce jsem se jal zapojit PC. Zatímco jsem zastrkával monitor, klávesnici a hledal síťový kabel, mi L názorně předváděl, jak to při startu zlověstně pípá. Píííppóooo, píííppóoooo halekal až mi málem vyhrkla slza. Z jeho útržkovitě chaotického podání informací jsem pochopil, že se pokusil do svého počítače přidat dalších 128MB systémové paměti a zvýšit tak celkovou velikost na drastických 256MB RAM. Raději jsem ještě před zapnutím PC nechal L aby otevřel šroubováčkem CASE a takto ušetřeného času jsem využil k návštěvě WC, kde jsem si chvíli utíral toaleťákem čelo (pro znalé Chello). Když jsem se vrátil, měl už L odkrytovaný CASE a s hrdostí mi ukazoval jeho obsah. Změť kabelů a silná vrstva prachu nevěstila nic dobrého. A to byl teprve začátek...

Epizoda II - Těžko zabít (Háárd tůů kyl ;-))

Představte si záhonek pod okny paneláku v sídlišti Chanov, vynásobte ten bordel 1000x a stále ani zdaleka nemáte představu o chaosu v bedně, kterou dotáhl. L řekl něco o tom, že to je nějak zaprášený a ještě než jsem ho stačil zarazit (kopnout do hlavy) mocně foukl. Pokud někomu někdy vybouchly kamna na chalupě u babičky, ví o čem je řeč. Když se prach konečně usadil a L se tupě omluvil, konečně jsem mohl nahlédnout do útrob jeho miláčka.

"Nádherný" ATX midi-tower s pěkně na fest zdrojem přímo v místě kde je procesor nechával mezi větrákem chladiče procesoru a krytem zdroje cca 3-4cm. Aby to zřejmě nebylo málo, vedl pro jistotu přes větrák i ATX napájecí kabel a bylo jasné, že jen tak bezděčně čas od času navštěvuje lopatky větráku. Plochý ATA kabel byl zkroucen do nezdravé polohy a je jen dobře, že data putující v jeho "žilách" neměla ani schein jakéže to dělá výkruty a lopingy během své cesty. Na sobě byly fest nasazeny 2 hadry, přičemž ten horní se ani nikdo neobtěžoval přišroubovat. Situace se opakovala pár pozic výše, kdy se ve slotech pod sebou tísnily mechaniky CDRW a DVD. Navíc celá konstrukce CASE vypadala velmi nestabilně až vratce, šroubky divně čouhaly ze svých děr, AGP karta ve slotu divně plula a její větrák byl tak nějak nakřivo a vůbec nevypadalo, že plní funkci chlazení (přirozeně byl odpojen z napájení na grafické kartě, takže je reálná šance, že nikdy neběžel). Podíval jsem se nešťastně na L, který nasadil filosofický výraz typu "to je mašina co ? čumíš co ?". Mno dobře, už jsem viděl jiné zrůdnosti (GoGo šou nebo Superstar), otočil jsem CASE, zapojil do sítě a zmáčknul všeříkající tlačítko POWER...

Epizoda III - Jak PC Šťouralové přicházejí o iluze

Ač jsem od začátku nedůvěřoval příliš hodnotě informace, kterou mi L sdělil, musím uznat, že ve své zvrácené podobě byly celkem odpovídající současnému stavu. Počítač skutečně nenaběhl a chybový pípot nevěstil nic dobrého. Když jsem se z L snažil dostat, který že modul paměti vlastně měnil, došlo mi, že celou operaci prováděl zřejmě jeho o rok mladší bratr (přiměřeně méně přitroublejší v dané problematice, nicméně trotl taky). L totiž vesele ukazoval někam mezi AGP kartu a větrák procesoru a tvrdil že "tenhle jsem měnil".

Po vytažení jednoho z DDR modulů (ano, ač počítač vypadal jako po nukleární katastrofě měl na desce DDR paměti a zřejmě se jednalo o "našláplou" sestavu s nějakým Athlonem kolem 1GHz) se však situace opakovala, stejně tak jako při prohození s modulem druhým. Nezbylo nic jiného než se pokusit vymazat nastavení, který bratr L (nebo dokonce sám L, protože povídal, že mu naskočila nějaká modrá obrazovka s čímsi) uložil do CMOSu na základní desce. Bylo mi jasné, že najít ClearCMOS jumper na desce v tomto chaosu nebude tak jednoduché...

Epizoda IV - Hledá se Nemo(c)Mos

Po chvilkovém hledání bájného ClearCMOS na chaoticky uspořádané desce od kvalitního výrobce (qa, qa, qa, qalitního..), který se ani neobtěžoval umístit na viditelné místo své logo a přihlásit se tak k tomuto lay-out skvostu, jsem usoudil, že bude zapotřebí demontovat některé přídavné karty, protože brání v rozhledu. To se příliš nelíbilo L (byl přesvědčen, že se jedná o jednolitý polotovar) a mé vysvětlení, že celý počítač je jedno velké lego nevzal a mumlal cosi o stavebnici Merkur.

Celou operaci jsem raději svěřil jemu samotnému a jeho "olšové" ruce s hbitostí vyškubly první PCI kartu, která jim přišla pod ruku. Záslepka zvukovky sice zůstala přišroubovaná v úchytu CASE, ale L se již věnoval ukořistěnému kousku HW a znalecky pokyvoval hlavou, jako kdyby věděl co že to má v ruce. Brutální demontáž zvukové karty (Monster Sound, hehe) však pomohl odkrýt ukrytý CMOS a poprvé za odpoledne se mi podařilo na tváři vyloudit bezelstný úsměv. L byl ClearCMOS jumperem přímo nadšen. Když jsem prováděl jeho zkratování, tak nahlas odpočítával pět vteřin a ke konci zařval : "START !!". Jal jsem se pojit znovu počítač do sítě, když L dobře poznamenal, že chybí ona zvuková karta. Než abych něco dále vysvětloval o nutných a nenutných komponentách jsem uznal, že má pravdu a opatrně přidělal záslepku zpět a kartu zacvakl do slotu. Stiskl jsem Power a diodka na monitoru cvakla a změnila svou barvu na příjemně zelenou...

Epizoda V - Killing me softly (Dolínek4ever)

V nastalém zmatku, v kterém mne L neokatě poplácal po rameni, až mi šroubováček upadl do otevřeného CASE (který byl stále naležato), kde se pěkně zaklínil do pinů PCI slotu, jsem si jen matně stihl všimnout nekonvenčího loga, které se rozprostřelo přes obrazovku místo POST výpisu. L znejistěl, poznamenal něco jako, že tohle to nikdy nedělalo a pro jistotu poklepal prstem na obrazovku monitoru. Start počítače umrzl na mrtvém bodě, přes celoobrazovkové logo jsme se nedostali.

Při následujícím resetu byl L až nezvykle zticha (psal někam SMSku na svém zánovním erikověsynovi) a tudíž několikerým stisknutím DEL se mi podařilo dostat se do SETUPu Biosu. Award BIOS již staršího data dával na výběr celkem standardní možnosti. Nejdříve jsem zabrousil do Standard CMOSU, abych zkontroloval pevný disk. Vše bylo nastavené jako AUTO, což mi přišlo normální.  Podíval jsem se na L, který stále mačkal tlustými prsty malé čudlíky na mobilu a zeptal jsem se ho, zda-li jeho přitroublý bratr nezkoušel něco jako flash nějakého fachmanského BIOSu. L zakroutil hlavou a řekl, že brácha nic kromě paměti nekupoval. Při letmém pohledu na zapojení pevného disku (CASE byl stále odkrytován) bylo patrné, že nejen že je hadr připojený na Secondary IDE, ale je nastaven i jako Slave. L jen pokrčil rameny a znovu zkusil mírně zaklepat na obrazovku, snad aby protivné modré user-unfriendly menu BIOSu zmizelo. Řekl jsem mu, že to je normální, ovšem L nic jiného než pracovní plochu Windows zřejmě neuznával...

VI - Barák na odstřel

Po vypnutí a správném připojení hadru, zrušení celoobrazovkového loga, jsem v SETUPu pro jistotu snížil hodnotu "agresivního" časování 2.5T na 3T s mírným vysvětlením pro L, že nynějších 256 MB je tak "brutální" výkon pro jeho WindowsXP, že nějakého dalšího timingu pamětí netřeba. L poznamenal cosi o tom, že jeho bratr (přitroublý-one) říkal něco o přetaktování a pokusil se o expresi anglického termínu. Já netuším, jak kdo z Vás je lingvisticky znalý a vyslovuje "overclocking", ovšem v jeho podání jsem se neubránil širokému úsměvu (ouuufrklagheeejng).

Při dalším restartu, se start systému dostal přes POST proces a objevilo se obávané logo Windows. Kdybych věděl, že to bude bootovat tak dlouho, zašel bych postavit na kafe a zmasakrovat pár párků do lednice. L se tvářil přiměřeně a bylo na něm vidět, že zdlouhavou boot proceduru považuje za zcela normální. Po nějaké době se konečně objevilo ironické "Vítejte" a  objevila se pracovní plocha... No, plocha. Cosi co zabíralo celou obrazovku (přirozeně v nezvyklé velikosti v porovnání mého 19" a 15" monitoru co vlastnil L) v rozlišení 800x600, což byl na 19" hardcore zážitek i pro ty nejotrlejší. Čas ubíhal a ikony dole v pravém rohu nabíhaly dál a dál. Ani nevím, jestli tolik programů co se integrují do Shellu existuje. Když už vypadalo, že je všemu konec, naskočila hláška o chybě v Run32Dll a neplatně vyvolané proceduře. L ze suverénností sobě vlastní popadl myš a hbitě odpověděl "STORNO". Hláška se ale opakovala, tentokráte v jiném kabátě s výmluvou na chybějící součást Windows v System32.

Z hrůzou jsem odstupoval od tohoto počítače. Napadaly mne myšlenky spojené s destrukcí tohoto kompu a řízeného kopu chodidlem do hlavy L, který se zabydlel u myši a v klidu odklikával chybová hlášení a zasílání zpráv o chybách. Padl jsem do křesla (utéct někam pryč, zalézt do díry...) a přikryl si hlavu osuškou, která se tam vlhce povalovala ještě z mé ranní sprchy. Tohle je fakt dlouhý horký odpoledne...

...ale to už je jinej příběh :-)

Další články v kategorii

• PCtuning má 9 let. Co se za tu dobu změnilo?
• Pro rozptýlení - úsměvy Invexu
• LAN párty po česku aneb průvodce pro zelenáče
• Z deníčku PC Šťourala: Cestománie
• Z deníčku PC šťourala: Já, mé druhé já a L