Práce 2.0 v období moru 2.0
Seznam kapitol
A je to tady. Přichází podzim a ptá se, jak jsme se připravovali během léta na možný návrat Covidu-19. Nijak zvlášť, zdá se. Ještě, že jsme se alespoň částečně naučili nakupovat, učit a pracovat z domova. Možná se nám tyhle zvyky budou v budoucnosti ještě hodit.
Bylo nebylo, lidé chodili po ulicích, jezdili do práce, v poledne se stavili na meníčko do hospody, pak si dali společné meetingy a po práci šli do hospody. Ach, jak snové se to zdá! To bylo dávno – ještě před příchodem Moru 1.0. Ten se v Česku podařilo zvládnout tak brilantně, že se zdálo, jako by ani nebyl – a tak jsme odchod Moru 1.0 oslavili, poplácali se po zádech – a nijak zvlášť neřešili jeho možnou resurekci, protože 1) všichni ví, že to je jen hoax sloužící k omezení našich svobod a 2) Soňa Peková z laboratoře Tilia řekla, že žádná druhá vlna nebude a za půl roku to samo zmizí.
Přísně vzato, Covid-19 není žádná tragédie. Smrtnost je poměrně nízká, s opravdovými bestiemi, jako byl justiniánský mor, se nedá ani vzdáleně srovnávat. Mor let 541–549 vyhubil circa třetinu obyvatelstva a oslabil Byzanc natolik, že ji učinil zranitelnou útokům nomádů. U Covidu-19 máme rizikové skupiny, ale riziko hrozí spíš v kolapsu zdravotního systému, než že by ulice zavalili mrtví.
Naše karanténa vypadá taky dost jinak než ta ve středověku. Dřív, pane, to byl masakr: Dům se uzavřel na řetězy, nemocní a potenciálně nemocní se nechali vevnitř a sousedi hlídali, aby nikdo nevylezl ven. Dnes můžeme k lékaři, na nákupy, a dokonce i do práce.
No ano, do práce! Ve středověku vás prostě zavřeli a nechali chcípnout, dnes si můžeme stále vydělávat na hypotéku či činži, a dokonce si donáškou přivézt potraviny, knihy, elektroniku či pizzu. A díky internetu máme nezastavený přísun zábavy a možnost kontaktovat okolí, případně šířit konspirační teorie.