Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Nemáte slovo aneb stojí nám slovo vůbec za to?
Nemáte slovo aneb stojí nám slovo vůbec za to?
autor: Michal Rybka , publikováno 29.2.2020
Nemáte slovo aneb stojí nám slovo vůbec za to?

Občas se mě lidé ptají, jestli si opravdu vážně myslím, že svoboda slova má být absolutní. Ano. Absolutní svoboda slova přináší řadu problémů – ale cenzura je z dlouhodobého hlediska mnohonásobně horší. Ve čtvrtek 27. února jsem byl pozván do pořadu „Máte slovo“, kde se měla probírat kontroverze kolem knihy „Jedovatá houba“.


Celá televizní show byla pro mě překvapující, protože v ní nebylo racionality ani za mák a moderátorka, paní Jílková, pečlivě přilévala do ohně emocí. Výsledek tak spíše než diskusi o svobodě slova připomínal gladiátorský zápas.

Celé se to stáčelo z dimenze, zda je anebo není v pořádku publikovat kontroverzní texty, do něčeho, co vypadalo jako hon na nacistu, který si troufl přijít do studia. Lidé podporující cenzuru a omezování svobody slova byli v převaze – a navíc do sekce obhájců svobody slova posadila dramaturgie podivného člověka se satanistickou mikinou, který se před začátkem vysílání zřejmě pokoušel paní Jílkovou balit a během vysílání něco vykřikoval o kosmické satanistické vládě.

Bylo to hodně bizarní. To, že se paní Jílková pokusí rozhodit pana Kamase, jsem tušil předem, ale jí se nakonec podařilo nějak vytočit úplně všechny, takže tam začaly padat výroky jako že i „držení závadové literatury bude trestné“ anebo že nemáme právo na stejnou svobodu slova jako v Americe, protože Amerika přece vznikla jinak. Očekával jsem intenzivní diskusi až hádku mezi publikem na straně pro a na straně proti, ale nakonec všichni spíš jen zírali na to, co se odehrávalo dole. Vytočení byli všichni i po ukončení vysílání a o debatu s odpůrci svobody slova jsem se pokoušel marně.

Na průběh a výsledek se, prosím pěkně, klidně podívejte na webu České televize sami.

V domnění, že přece jenom bude nějaká příležitost diskutovat o svobodě slova, jsem s sebou vzal i dvě zajímavé knihy jako ilustrace. Vzal jsem je proto, že při debatě je vždy vhodné mít skutečný artefakt než pouhé poznámky.

První z nich je „Praha v době předhistorické“ z roku 1921 od Eduarda Štorcha, což je vzdělávací kniha o pražské archeologii spojená s poznávacími vycházkami. Tato kniha je zajímavá nejenom tím, že jde o učebnici známého pedagoga, archeologa a spisovatele, ale také tím, že byla cenzurována protektorátními úřady.

Výtisk, který jsem získal, patřil do fondu školní knihovny v Nuslích a byla „prohlédnuta“ 14. února 1942 cenzorem, který ji prošel a pečlivě z ní vyškrtal nevhodné pojmy. Pokud vás zajímá, které slovo tak iritovalo protektorátní úřady, bylo to slovo „lužický“ - lužičtí Slované, lužická kultura a tak podobně. Říše se patrně rozhodla, že Silesia byla vždy germánským územím a zprávy o přítomnosti Slovanů v tamní oblasti jsou pouze fake news. Relativně drobná poznámka, věc, kterou by čtenář asi přehlédl, přesto stála cenzorovi za tu práci.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
151 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 67.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.