Jak nás naštvat aneb když na marketingu sněží o něco víc | Kapitola 5
Seznam kapitol
Kdysi mi vysvětlovali, co je znamená židovský výraz chucpe: Je to, jako když se někomu vykadíte na práh a potom zazvoníte a požádáte ho o hajzlpapír. Přicházejí Vánoce – a s nimi marketingové nabídky, nad kterými zůstává rozum stát, protože fakt nevíte, jestli si z vás zrovna nedělají srandu.
Je otázka, kde leží hranice pro provokativní reklamu a kde už je kontraproduktivní. Neříkám, že by se neměly testovat hranice, ale někdy reklama jednoduše vypadá tak, že si nejsem jistý, zda upoutá pozornost k produktu. Jedna z kontroverzních je reklama Touch the Rainbow od Skittles, ve které je deprimovaný starý muž. Čeho se dotkne, to se změní ve Skittles – a jeho kolegům to připadá cool. „Myslíte si, že to je sranda?“ odpoví ten muž. „Na zastávce jsem podal chlapovi ruku – už nikdy neuvidí svoji rodinu!“ Dost černé, řekl bych – a nevím, jestli by to ve mě vyvolalo chuť na bonbóny.
Jinou a zcela svébytnou kategorii představují kombinovaná selhání marketingu a produkce. Interakce mezi vývojem, výrobou a marketingem nepatří mezi nejšťastnější, protože marketing operuje emotivně, zatímco produkce je racionální. Marketing je často hrdý na to, že produktům vlastně nerozumí technicky, oni sami sebe vidí jako ty, kteří mají expertízu v tom, co je cool a co budou za cool považovat zákazníci. Výsledkem je někdy drama a jindy komedie.
Naprostým klasikem komedie je Scott Adams. V jeho Dilbertovi se marketingu věnuje hodně – a vedle HR oddělení jde o instituci, kterou Dilbert považuje za nejvíce nepřátelskou. Marketing nezajímá, co vlastně firma vyrábí, důležité je správně to pojmenovat a umět to prodat. Marketéři mu často zasahují do parametrů jeho strojů, aniž by chápali, co dělají.
Je to hodně vtipné, ale taky často nepříjemně realistické – jako například ve stripu, kde MP3 přehrávač vyvinutý firmou vypadá spíš jako totem. Jako klasické řešení jak marketovat vzniklou obludnost je „dávat k tomu iPod zdarma“ anebo „přidat tam rty Angeliny Jolie“.