Weaponizace copyrightu aneb když se štít mění v sekyru | Kapitola 3
Seznam kapitol
O tom, že autorské právo je dobrý sluha, ale špatný pán, píšu opakovaně. Psal jsem i o tom, jak se využívá ve své útočné, weaponizované podobě, kdy neslouží k ochraně, ale jako zbraň. Pokud ale můžeme věřit Vulture, tak se Disney rozhodl upgradovat autorské právo doslova na strategickou zbraň.
Celkem ostře se do Disney pustili v South Parku, v dílu The Ring (třináctá sezóna, díl první). Myšák tam dává razantně najevo zcela pragmatický přístup k prodeji snů – je jedno, co si umělci myslí, tady se prodávají lístky, tady se prodává merch! Asi nejjízlivější poznámkou je komentář, že „Mickey se teď vrátí do Valhally, aby si odpočal a najedl“, čímž narážejí na předválečné sympatie Walta Disneyho k americkým i německým nacistům.
Do jaké míry byl Walt Disney antisemitou, je otázka, kritici ale poukazují na to, že právě on prosazoval tvrdé standardy pro zaměstnance a kupříkladu nařizoval, že se musí neustále na návštěvníky zábavních parků usmívat. Prosazoval kulturu absolutní kontroly – a tato tradice doprovází firmu i nadále. Nově se projevuje v masivních akvizích brandů, jako jsou Marvel Studios anebo Star Wars, což vedlo ke vzniku nových filmů, které... mmm... neplní fanoušky až takovým nadšením jako dřív. Osobně si myslím, že se Rogue One docela povedl, ale když se podíváme například na hodnocení Star Wars: The Last Jedi, vidíme vcelku značný nepoměr mezi hodnocením kritiků (91 %) oproti hodnocení návštěvníků (44 %). To naznačuje, že jde o „made movie“, tedy produkt, který si neláme hlavu s vybudovanou ságou a dělá ji spíš pro pochvalu recenzentů než fanoušků.
V březnu 2019 Disney zakoupil 21st Century Fox. Docela zajímavě je tato akvizice zpracována na Wikipedii, mimo jiné kvůli důsledkům, které to má – Disney získal 40 % podílu na trhu a to je o něm známo, že má nejtvrdší smlouvy – zatímco ostatní chtěli 55–60 % z výnosu vstupenek, Disney chce 65 % a další výhody.
Co je ovšem daleko závažnější, zdá se, že si Disney hrabe brandy proto, aby je exkluzivně nabízel sám. Odchází z Netflixu a svoje pořady bude nabízet na službě Disney+ – jinými slovy se nám opakuje situace s digitální hudbou a distribucí her, kdy se kašle na to, zda je to jednoduché a pohodlné pro zákazníka, hlavní je s nikým se nedělit o výnosy ze služby. Takže technologický průkopník vymyslí a prosadí službu, zákazníci si zvyknou na její jednoduché používání, pak přijde vlastník brandů, nechá si udělat to samé v bledě modrém a jede si na svém písečku. Lidi se s další aplikací smíří, jinou volbu mít nebudou, haha!
A aby to bylo ještě jasnější, Disney se rozhodl zakázat na svých sítích mimo ESPN reklamy na Netflix. Disney or bust, zdá se. Čím více brandů si pod sebe nahrabe, tím větší portfolio má. Podle mě jde o klasickou ukázku monopolního chování, ale co už, že. Někdo sní o Síle, někdo o Penězích.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
