Letsplay: Divné umění hrát hry a divná posedlost to sledovat |
autor: Michal Rybka , publikováno 18.1.2019 |
Seznam kapitol |
---|
1. Dostaňte se přes to |
2. Hodiny frustrace v dvouminutové hře |
3. Když nemohou přestat |
4. Pro digitální gladiátory |
5. Poprvé... |
Kdo vytvořil nejbrutálnější torture porno současnosti? Ujetí Korejci, všeho schopní Japonci a nebo snad německá avantgarda? Ne, je to hra, která se jmenuje Getting Over It with Benett Foddy. Je to hra určená pro určitý typ lidí – aby jim ublížila! A Bože, ona jim ubližuje, jak jim ubližuje!
Speedrun je způsob, jak srovnat singleplayer do žebříčku. A dávají šanci pilným týpkům, aby si udělali prču z letsplayerů. Letsplayeři mají videa, ve kterých se děsivě moří, ale speedrunner si nahraje jedno, ve kterém se v zásadě všem vysměje. Vypadá to tak jednoduše!
Ke speedrunnerům má PewDiePie velmi vtipné video – video, ve kterém se dívá na týpka, který udělá Getting Over It za méně než dvě minuty. „Trvalo mi to týdny,“ utrousí u toho.
Není to úplně spravedlivé, protože speedrunneři si nahrávají a uploadují svoje nejlepší pokusy, na které dlouho trénovali, zatímco klasičtí letsplayeři ukazují fachu prvního dobytí Mount Everestu. Když víte jak na to, tak to zvládne i dlouho trénující amatér – jak Everest, tak speedrun. Takže uchechtávat se tomu, jak se letsplayeři trápí a propadají šílenství, není úplně férové.
Je to ale velice zábavné. Velice, velice zábavné. Je zábavné sledovat dospělého chlapa anebo ženskou, jak vyvádějí a šílí při konání zcela iracionální aktivity, která lidstvu nepřinese ani světový mír, ani jadernou fúzi. Ale to platí pro sport také, ten je také iracionální činností, která nemá žádný smysl – kromě toho, že davy amatérů sledují, jak profesionálové dělají něco těžkého. A obdivují to proto, že sami chápou, proč je to těžké.
Zdálo by se, že letsplay je nový fenomén, ale ve skutečnosti není. Je to vlastně to samé, co dělali naši otcové u televize a naši dědové na stadiónech. A co dělali už staří Římané v arénách a Aztékové na svých stadiónech. Je to jenom jiná forma konzumace zábavy, sledování něčeho, co sami asi nezvládneme.
Jediné, co je na tom divné, je fakt, že nás baví pozorovat lidi, kteří umí dělat něco opravdu těžkého. A že nás to baví, když se jim daří – a taky že nás baví, když to totálně podělají. Zprostředkovaný život, zprostředkované drama, řekl bych. Z nějakého evolučního důvodu nás to baví. To je na tom divné, to jediné je na tom divné.
Redakce si vyhrazuje právo odstranit neslušné a nevhodné příspěvky. Případné vyhrady na diskuze(zavináč)pctuning.cz
Her jsem za život moc nedohrál, asi bych si vystačil s prsty na svých rukou. Nedohrával jsem například System Shocky, nebo Thiefy, i když bych soubory s uloženými pozicemi v pokročilých částech ještě pořád někde měl mít. Někde padne kosa na kámen a s obtížností se projeví horká jehla designu, třeba v opěvovaném Half-Life, v Xen části hry.
Někdy na ně koukám (Retro Games.cz), i záplava takového materiálu zapříčinila, že dnes už hraju jen výjimečně.
Logicke hadanky jdou udelat tezko jednodussi, ale oblast ve ktere bude po vystrelu hit by melo jit zvetsit jednoduse. Stejne tak udelat NPC blbejsi by nemel byt problem.
Ale jo, designujou hry na hrace, kterych je nejvic a na design obtiznosti se vykaslou. Ono v dobe, kdy vetsina her vychazi rozbitych a nehotovych a bez day-one patche se casto ani nespusti, je asi najivni ocekavat, ze by designovali jeste obtiznost na vice stupnu.
Nedohral jsem hru Overlord. Tam byl duvod ten, ze hra mela ovladani udelany na gamepad a konec byl i na lehkou uroven tak obtizny, ze to na klavesnici neslo dohrat. A taky jsem si uz druhy dil nekoupil, pritom jinak to byla velmi dobra hra.
To je mozna druhy problem, o kterem v clanku nezaznelo. To, ze uroven obtiznosti hry je v jejim prubehu nevyvazena. Treba ten Overlord byl celou dobu lehky, ale zaver byl naprosto silenej a na klavesnici dohratelnej asi jen pro obrovskyho parana. Stejne tak zaver Two Worlds 2, kterej byl pro vsechny obtiznosti stejny. To bylo silene, cela hra plynula hladce a pak to prislo totalni drsarna u ktere jsem doslova zuril, ale nakonec dohral. Nebo Kajran v Zaklinaci 2, bez gameplaye bych sam na to, jak ho prekonat neprisel, pritom zbytek hry byl prochazka ruzovou zahradou.
https://imgur.com/a/RDQ268q
Na druhou stranu, když to člověk vidí prvně, nedivím se že by uvěřil těm nahraným reakcím streamerů - to je jako takový moderní bulvár, většina konzumentů to prostě sežere bez přemýšlení i s navijákem
Vzdycky se mi libilo Ozzakovo vysvetleni porna Lexovi - „Je to jako s chlastem. Když to nedělám sám, tak mě to nebaví.“ - to jsem jedinny pro koho to plati i u lets play videi? Kdyz tu hru hrat nechci, tak me nezajima ani lets play. Pokud ano, tak nepotrebuji vyspoilerovat to, za co jsem zaplatil.
Nicméně, oni to nedělají pro dospělejší publikum, ale pro dětičky, které jim všechno žerou. Přitom to jsou jen zapráskané "heeerečky", nic víc.
Bohužel, i takový je dnešní svět.
Hlavně že jsou podle publika "cool" a "in". Ale že je hlava blbá a ruce levé...no to už nikdo nevidí, takže je to v "ouklendu" nebo jak se to říkává
Jinak poklona panu Rybkovi, na co šáhne, to napíše fantasticky čtivě. Děkuji
Decka to bavi. Zvlast, kdyz je to spojene s jejich oblibenou kratochvili - hrami.
Nikdo ty reakce snad nemuze brat vazne. Rybka tyhle veci opravdu nekdy pise, jako by prave spadl z Marsu.
Dneska uz je demo verze hry naprosto vyjimecna, ale let's play video mi ukaze, jak se to skutecne hraje. Sice mi to cast hry spoilne, ale furt lepsi, nez si koupit drahou hru, ktera by mi po 1/4 h hrani prestala bavit...