Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Call of Cthulhu: hutná atmosféra a zbytečné prvky RPG
Call of Cthulhu: hutná atmosféra a zbytečné prvky RPG
autor: Lucie Jiříková , publikováno 30.10.2018
Call of Cthulhu: hutná atmosféra a zbytečné prvky RPG

Cyanide Studios, kteří mají na svědomí hry Styx, Blood Bowl nebo Pro Cycling Manager tentokrát zavítali do poměrně nevyužívaného lovecraftovského univerza, ve kterém rozjíždějí detektivní adventuru s RPG systémem ve stylu Sherlocka Holmese situovanou do počátku dvacátého století.


Ačkoliv nepatřím mezi fanoušky spisovatele H. P. Lovecrafta, respektive jeho odkazu v podobě tajemného mýtu Cthulhu, musím uznat, že toto téma se pro hry až neobyčejně dobře hodí. Podivné temné síly, často vyobrazované naprosto fantaskními výjevy, které se na Zemi zabydlely miliony let před lidstvem, to je pro hry skutečně ideální a naprosto nevyčerpatelný námět.

Podobný názor nejspíše sdílí také tvůrci z Cyanide Studios, kteří nám přinášejí hru Call of Cthulhu. Jedná se o oficiální hru lovecraftovského univerza inspirovanou především klasickým pen and paper RPG od Chaosium.

Pravděpodobně i z toho důvodu je Call of Cthulhu na různých internetových stránkách (včetně například i Wikipedie) označována za „RPG survival horor“, já bych jí ale označila spíše za akční adventuru s detektivními a stealth pasážemi, která má hororové zasazení a hodně lehké RPG prvky.

A právě na těch hodně lehkých RPG prvcích musím lpět asi nejvíce. Call of Cthulhu jezdí po povrchu takovým způsobem, že i kdyby k tomu účelu používal diamantový hrot, povrch by poškrábal jenom stěží. To je ovšem pouze takové zběžné varování, které rozeberu až později. Pojďme to vzít hezky postupně, jak se sluší a patří.

Call of Cthulhu: hutná atmosféra a zbytečné prvky RPG

Bytost s chapadly.

O beznadějném ožralovi a nadějné malířce

Call of Cthulhu bych osobně v první řadě označila jako detektivní akční adventuru. A jako taková nemohla začít méně originálním způsobem. Hra vás uvede kraťoučkým strašidelným snem. Po probuzení se nacházíte ve své zatuchlé kanceláři, kde působíte dlouhé roky jako zkrachovalý detektiv-alkoholik, načež samozřejmě dostáváte svůj životní případ.

Tím životním případem je prověření smrti Sary Hawkins, nadějné malířky a dcery bohatého obchodníka, která zemřela za velmi podivných okolností, při požáru obrovské usedlosti, společně se svým synem a manželem. Případ s sebou přináší hned několik nesrovnalostí, takže moc dlouho neváháte a pouštíte se po stopě. Ta vede na odlehlý rybářský ostrov, jehož prosperita je jen mlžnou vzpomínkou v paměti těch, kterým se ho ještě nepodařilo opustit.

Call of Cthulhu: hutná atmosféra a zbytečné prvky RPG

Při příjezdu na tajuplný ostrov vás čeká nepříjemné překvapení.

Už prvotní ohledání ostrova vám dává vědět, že tady něco nehraje. V dálce zahlédnete mrtvou kosatku, která vás strašila ve snech. To hlavní ale začne až o pár kapitol dále, kdy pomalu přicházíte na to, že na ostrově panuje tajemný kult Cthulhu, a že se tento kult rozhodně nechová nijak mírumilovně.

Během toho všeho se pak zamotáváte také do hrátek se svými vizemi, stejně jako s mícháním různých dimenzí. Přiznám se, že tento druh vyprávění mi není zrovna vlastní, protože mi k němu asi chybí dostatek fantazie, nicméně tady to prolínání různých světů docela jde. Až na malé výjimky, které pro mě byly až příliš abstraktní, jsem si užívala jak bloudění ve skutečném světě, tak i bloudění ve své hlavě. Právě různým vizím se přitom daří být o něco strašidelnější, takže je nakonec i rádi vyhledáváte.

Docela příjemné je, že tyto dvě linie se na konci slijí v docela pochopitelný konec. Děj není příliš komplikovaný a i pokud máte jenom průměrné znalosti angličtiny, tak ho v pohodě pochopíte (hra nemá českou lokalizaci). K pochopení příběhu tu dobře slouží nejen výstižné a dostatečně jednoduché věty, ale také poznámky a různé doplňkové texty, které pomalu posouvají vaše vyšetřování a osvětlují všechny události včetně těch, které se staly.

Výhodou těchto poznámek je, že pomalu posouvají vaše vyšetřování a osvětlují všechny události včetně těch, které se již staly. Člověk si díky nim může utřídit myšlenky a nepřijde o žádné podstatné události, kvůli nimž by nakonec něco nepochopil. Navíc, na rozdíl od jiných her vás jimi Call of Cthulhu nezahltí, takže je budete považovat za dobré pomocníky.

Příběh hry Call of Cthulhu se mi tedy líbil a považuji ho za jednu z jejích hlavních předností.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
21 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 3.3Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.