Sega Mega Drive a Nintendo SNES v novém vydání
Seznam kapitol
Známé konzole ze zlaté éry útočí vahou Měsíce na naše nostalgické obvody. A jde jim to, proto v článku najdete spoustu vzpomínek a patetického blábolení o těch časech minulých. Přitom se ale dovíte, co znovuoživení těchto konzolí přineslo, v čem se liší a hlavně, jestli je pořád zábava pařit staré, ale osvědčené hity.
Úvod
Jestli už jste mechem obrostlí kmeti jako já (třicet a víc), patrně se slzou v oku vzpomínáte na časy těch úžasných devadesátek, kdy se rozjížděla éra PC na plné kule, objevil se první Playstation, první akcelerátor 3DFX a další milníky. Ale ještě o pár let předtím byly v kurzu konzole od Segy a Nintenda, jako byl Mega Drive (pro trh Severní Ameriky se používal název Genesis), SNES, NES, nebo Sega Master System.
V té době i zapomenuté Atari nebo Panasonic vypotili své mašiny Jaguar a 3DO. Nicméně Segy a Nintenda byly o něco dostupnější. Sám jsem vlastnil NES a záviděl kamarádovi Mega Drive, který byl narozdíl od NESu šestnáctibitový a měl výkonější hardware. Což znamená mnohem lépe vypadající a zvučící hry.
A nyní, po těch dekádách přišel čas ulevit prastaré a zakořeněné závisti a na vlastní pracky si vyzkoušet pařbu na dvou nejlepších konzolích té doby, SNESu a Mega Drive. Nedělejme si iluze, že by snad firmy Sega a Nintendo chtěly potěšit nás staré mazáky. Hlavně chtějí potěšit své už tak napchané šrajtofle a využít právě té nostalgie, která se krčí někde v koutku každého jedince. Někdo vzpomíná na časy Pionýru a rudých šátků (a Rudého práva) a někdo zase na staré gamesnické nářadí. Možnost koupit si kapesní vydání ikonických konzolí je jistě příjemnější, než si motat kolem krku rudou smyčku a k tomu vyvěšovat prapor. Pokud se tak rozhodnete, bude váš naditý štrozok chudší o 1399 Kč v případě Segy a o 1999 Kč, jestli si vyberete Nintendo.
Takže dostaly se mi do pracek moderní verze konzolí Sega Mega Drive (MD) a Super Nintendo Entertainment System (SNES). V následujících kapitolách jednotlivě konzole rozeberu a dám pár příkladů nejlepších her. Menší dilema může být, jak je hodnotit. Je jasné, že prezentace nemůže v dnešní době obstát, to je jako srovnávat Velorex a nový Mustang. Nicméně i tohle přirovnání má v sobě kus pravdy, protože i ten zaprděný plátěný (a děravý) Velorex má nezaměnitelné charisma a charakter, stejně jako staré osvědčené 2D pařby. Přikláněl bych se tedy k samostatné kategorii hodnocení, je to zkrátka klasika a tak je nutné to brát. Taková Forza Horizon 3 a Super Mario Kart mají společné jen to, že se tam jezdí, ale věřím tomu, že tavba Super Mario Kart ve dvou lidech u jedné TV bude kolikrát zábavnější právě proto, že protivník dřepí vedle vás. Můžete mu jízdu sabotovat, strkat do něj, vypojit ovladač, nebo ho skopnout z gauče. Sám mám v paměti řežby v Mortal Kombat 2 u kamaráda, kde se sešlo několik sígrů a postupně jsme si za děsného řevu rozbíjeli tlamy, trhali páteře a drtili lebky.
Srovnávačka původních dědečků
Dodatek - v kapitolách o konzolích sice píšu o rozbalování a popisu krabic, ale fotil jsem jen samotné konzole a gamepady, protože škatule byly zkrášlené alzáckými nálepkami a kromě toho, fotit HDMI nebo mikro USB kabel mi přišlo trochu zbytečné. Vězte, že krabice vypadají přesně tak jako na obrázcích výše.