Wreckfest – spálený benzin & praskající ocel | Kapitola 3
Seznam kapitol
Závodit lze mnoha prostředky na mnoho způsobů. Řada vývojářů se ubírá více či méně konvenční cestou a nabídnou nějaká auta, nějaký šampionát, třeba i nějaké vylepšování a tu složitější, tu jednodušší jízdní modely. No a pak přijde Wreckfest. Zpočátku to byl trochu nezvyk, ale po chvíli mě tahle hra úplně pohltila. Na odreagování po dlouhém dni je opravdu skvělá.
Kariéra
Vyberete si závody pro elévy, jiné stejně nemáte k dispozici a hurá na to, vaše kariéra začíná. Bez animace, bez jediného řádku vysvětlujícího textu. Pokud si někteří z vás říkají, že to, co se nazývá kariérou v Assetto Corsa a kde si tak maximálně přečtete, že si Vašeho výkonu v BMW všimli v továrně KTM a chtějí vám dát šanci…tak ani takové nic tu jednoduše není. Ne vážně nic. Fakt ne. No nic, skočíte tedy do prvního (a z počátku jediného možného) závodu. Usednete na přečipovanou zahradní sekačku a dostanete za úkol v určitém časovém limitu zničit tři soupeře. Buď je povalíte, nebo počkáte, až je někdo načne a vy je úderem na cokoliv doděláte. Pokud jste sami zničeni, tak máte u tohoto závodu možnost respawnu bez jakéhokoliv postižení a jediným soupeřem vám je čas. Přiznám se, že po této první zkušenosti s Wreckfestem jsem nadšením úplně neoplýval. Pak už ale následoval závod další, traktůrky zmizely (na čas) v propadlišti dějin a já dostal k dispozici řádně odstrojený Ford Mustang.
Na startu asi dvě desítky aut a cíl jasný, ve čtyřech závodních sériích po třech kolech vyřazovacím způsobem dojet co možná nejvýše a poslední závod (za ten jediný získáte body) ideálně vyhrát. Plechy skřípou, občas někdo někoho roztočí, ale vy i AI se snažíte především závodit. Blbé dojmy z traktůrků jsou pryč a já se moc pěkně bavím. Objedu pár dalších závodů (zpravidla na 3–6 kol) a čeká mě druhé Destruction derby. Zjišťuji, že je zajímavější, protože nejde o to s respawny vyřadit co nejvíce aut, ale především tu melu co nejdéle přežít (vyřazení soupeře je bonus). Bohužel poměrně brzy proti AI přijdete na drobnou fintu, kdy na rychlosti kroužíte, co nejdále od chumlu a čekáte, až se ostatní pobijí. Pak s velkou pompou přijedete na scénu vy a slíznete smetánku. Občas vám sice hra řekne, že byste do něčeho měli narazit, jinak že vás diskvalifikuje, ale ani to není nijak problematické a nějaké to ohnuté zrcátko vaší mocnou strategií nemůže zamávat.
Pak ale natrefíte i na vyložené specialitky. Znáte Robina? Nemyslím toho divného chlápka, co postává vedle Batmana, ale legendární tříkolku, kterou tak rád šikanoval Mr. Bean a kterou si nemohl vynachválit Jeremy Clarckson.
No a představte si, že na startu závodu stojí jeden Robin Made in UK a 23 školních autobusů Made In USA. A váš úkol je jediný, vyhrajte. Jakákoliv větší kolize pro vás samozřejmě znamená konec. Co je ale nejhorší, jsou specifické jízdní vlastnosti, kdy ten autobus je na závodění snad dokonce lepší. A začínáte úplně na konci pole. A závodní okruh je krátký a úzký. Jediné štěstí je v tom, že se autobusy postupně pozabíjejí mezi sebou a vy se snažíte především nevrazit do jejich torz. Víte, jaké to je? Překvapivě zábavné! :). A to nemluvím o „závodu“, kdy se karta obrátí, vy sedíte ve školním autobusu a na jedné zvláště vypečené trati máte během závodu vymlasknout alespoň osm tak nevinných a bezbranných věcí, jako je právě Robin. Zábavné? Velmi! :).
Ale pořád je to hlavně o závodění.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
