Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava GDPR a EDSM: Od svobodného internetu na hlídaný EUnet?
GDPR a EDSM: Od svobodného internetu na hlídaný EUnet?
autor: Michal Rybka , publikováno 1.6.2018
GDPR a EDSM: Od svobodného internetu na hlídaný EUnet?

Když jsme se před lety postavili proti ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement), zdálo se, že se nám podařilo zažehnat digitální temnotu. Takhle to ale nefunguje, ti, kteří s návrhem přišli, se po čase vracejí s návrhem EDSM, který je označován jako „o 60 % více ACTA než bylo ACTA“. A tento návrh přichází, jako obvykle, v naprostém mediálním tichu.


Největší problém je, že filtry nedokážou poznat kontext: Nerozlišují mezi extrémistickým videem a videem dokumentujícím zločin, nejsou schopny poznat, zda copyright je, anebo není oprávněný, některým tvůrcům se dokonce podařilo dostat do sporu sama se sebou, protože jejich osobní účet je z hlediska systému jiný, než účet jejich oficiálního vydavatele.

Základním problémem je, že současný copyrightový systém vyžaduje vyhodnocení kontextu, což automatika nedokáže.

Další kritika ERDi poukazuje na to, že obecný monitorovací systém je v legislativě EU zakázán. Podle navrhovatelů článku 13 nejde o obecný monitoring, ale o specifický, který je povolen. ERDi upozorňuje, že monitoring všech uploadů proti extrémně rozsáhlé databázi chráněných děl je jen těžko možné označit za „specifický“.

Automatické filtry také není možné implementovat bez nějakého přístupu k privátním informacím, protože kdyby nebylo možné identifikovat uploadera, není možné rozporovat automatické odstranění souboru. Článek 11, který chrání i krátké úryvky textu, by vyžadovaly, aby se veškeré uploady kontrolovaly proti kompletní databázi všech vydaných článků – a to dvacet let dozadu, což je technicky šílené a naprosto absurdní.

Rozsáhlé filtry budou generovat obrovské množství odstraněných souborů a tedy případů, kdy se bude muset manuálně rozhodovat, zda jde, anebo nejde o obsah, který má výjimku, jako je citace anebo parodie. To znamená masivní zátěž zvláště pro menší firmy, které si nebudou moci dovolit filtry anebo personál pro řešení kolizí. Přestože se tvrdí, že tato legislativa míří na největší firmy, dost možná mnohem tvrději zasáhne ty malé – protože například Google už ContentID implementoval. Pokud budou malé firmy nuceny platit Google za používání jejich filtrů, bude deklarovaný smysl regulace „ať to zaplatí ti velcí“ úplně postaven na hlavu.

Pokud shrneme to, co se na nás valí, zkráceně jde hlavně o tyto negativní důsledky:

  • Technologické společnosti budou nuceny monitorovat vše, co postujete – od videí na YouTube, přes komentáře na Facebooku, zkrátka vše, co lidé uploadují
  • Tvůrci obsahu by měli mít možnost tvořit derivovaná díla, parodie, remixy a využívat části cizího obsahu pro vlastní tvorbu – současný návrh neobsahuje výjimku ani pro běžný obsah vytvářený uživateli
  • Pouze vědecké instituce mohou analyzovat a vyhledávat v textech a datech, současný návrh nezahrnuje ani novináře, knihovníky a nezávislé výzkumníky

Každá legislativa má dvojí účinek: Ten přímo zamýšlený a ten nezamýšlený. GDPR je zatím oslavováno jako vítězství ochrany osobních údajů proti zlovolným datoměncům, jenomže přináší i nezamýšlené efekty, jako například to, že se EU pokusila aplikovat svoje měřítka do celého světa, což se světu nezřídka nelíbí. Tak se můžeme setkat s weby, které místo přechodu na standard GDPR minimálně prozatím jednoduše zablokovaly přístupy z EU.

Takže pokud se chcete podívat například na stránky LA Times, jednoduše nemůžete.

GDPR a EDSM: Od svobodného internetu na hlídaný EUnet?

Řada webů po světě ještě nezablokovala přístup z EU prostě proto, že existenci GDPR nezadetekovala a bude ho ignorovat do doby, než se je někdo pokusí přes GDPR zmáčknout: Pak přístupy z EU rovněž vypne. Jde o důsledek intelektuální arogance EU, která si myslí, že může uvalovat svoji legislativu na celý svět. Legislativě EU se ale bude přizpůsobovat pouze ten, kdo má zájem na rozsáhlém obchodu s EU, ti menší, pro které EU neznamená zásadního partnera, jednoduše přístup z EU zablokují, čímž vznikne digitální hranice kolem EU. To, pochopitelně, boří základní myšlenku internetu jako univerzální neutrální platformy – a buď vědomě, anebo nevědomě nás to táhne za zeměmi, které digitální hranice už zavedly, jako je Čína anebo Irán.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
116 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 54Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.