Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Strach a hnus věku digitálního: Jaké zlo přinesla technologie?
Strach a hnus věku digitálního: Jaké zlo přinesla technologie?
autor: Michal Rybka , publikováno 26.5.2018
Strach a hnus věku digitálního: Jaké zlo přinesla technologie?

Původně jsem plánoval podumat nad zkázou a panikou, které přinesla právě nastupující direktiva GDPR, ale na to je ještě příliš brzy. Využiji ale této příležitosti k tomu, abych vznesl obecnou úvahu o tom, jak funguje strach a panika v digitálním věku.


Propojená samota (connected isolation)

Vize davu, který kráčí v absolutním tichu a každý se věnuje svým sociálním sítím, je všeobecně známá. Přestože jde o sítě „sociální“, v podstatě jde o výrazně asociální proces, který vás oddělí od reálných lidí v okolí, aby vás navázal na virtuální přátele. Relativně malý problém to je v případě, že sociální sítě používáte pro kontakt s vašimi reálnými přáteli, případně skupina vašich přátel na sociálních sítích vám nahrazuje reálné přátelství například proto, že nemůžete či nechcete navazovat vztahy s lidmi ve vašem okolí.

Problém nastane v případě, že sociální sítě začnou rozbíjet rodinné vztahy: Žena přestane komunikovat s mužem, děti s rodiči a tak podobně. Nástroj, který vás měl propojit s přáteli, se může změnit na komunikační závislost, která vás odtrhne od reality a to, co vás mělo spojit, vás naopak rozdělí.

Srovnávací past

Se sociálními sítěmi se spojuje další nepříjemný rys, spočívající v nutnosti neustále se srovnávat s ostatními. Pro některé jde o nástroj pro podporu sebevědomí, pro jiné jde o zdroj závisti a depresí. Tvůrci příspěvků nezřídka přikrášlují realitu, zatímco konzumenti mají tendenci srovnávat se lidmi, co se přehnaně chlubí svým životem.

Nejde o nic nového, už v padesátých letech přišel psycholog Leon Festinger s teorií, která říkala, že srovnávání se s ostatními lidé používají jako měřítko pro sebehodnocení a pro hodnocení míry plnění svých životních cílů. Pokud si lidé vyberou jako vzor někoho z výrazně vyšší sociální vrstvy (například celebritu), srovnávání nedopadne dobře a je zdrojem deprese. Jak se uvádí v článku z The Atlantic, již Theodore Roosevelt říkal, že „srovnávání se je lupičem radosti.“

Strach a hnus věku digitálního: Jaké zlo přinesla technologie?

 

The food in France sucked, so we flying to Milan because they have good beef carpaccio

Příspěvek sdílený Dan Bilzerian (@danbilzerian),

 

 

Tato teorie rovněž vysvětluje, proč lidi milují bulvár a jeho články, které dehonestují celebrity: Ponížení celebrit působí na konzumenty bulváru tak, že se snižují na jejich úroveň a to jim zvyšuje sebevědomí.

Správné řešení není v závisti, ale ve schopnosti přijmout sama sebe a zbavení se nutkání srovnávat se s ostatními za každou cenu: Vždycky bude někdo bohatší, šťastnější, úspěšnější – ať už doopravdy, anebo fiktivně. Ve skutečnosti je na tom pravděpodobně mnoho lidí hůře a naopak by záviděli vám.

Závist a potřeba srovnávat se může mít jeden pozitivní efekt: Může vám ukazovat na vaše vlastní potlačená přání. Ta si můžete splnit třeba částečně: Nekoupíte si letadlo, ale zaplatíte si zážitkový let. Nebudete cestovat s batůžkem po světě, ale alespoň si zaplatíte dovolenou. Částečné splnění snu v rámci vašich možností je taky dobrá věc.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
96 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 46.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.