IL-2 Sturmovik BOX, na tohle jsme 20 let čekali? | Kapitola 4
Seznam kapitol
V dětství jsem měl sen. Takový ten velký sen malého kluka. Sen, jež nezná omezení a hranic. Sen, který jsem nikdy nenaplnil. Ano, tušíte správně, chtěl jsem se stát popelářem. Jenže jako mnoho dalších, i tento sen nakonec skončil v propadlišti dějin. Proto teď před vámi nestojí nikdo menší, než pilot. Virtuální pilot.
Jeden engine vládne všem
A jsme v současnosti, v roce 2018. Business model tohoto simulátoru je poněkud komplikovaný, ale dle mého nastavený celkem férovým způsobem. Hra vzniká v jakýchsi cyklech (Battle of Stalingrad, Battle of Moscow, Battle of Kuban, Battle of Bodenplatte). Každý cyklus v sobě zahrnuje minimálně jednu velkou mapu v různých ročních obdobích a balík letadel, která se k danému bojišti více či méně hodí. Vlastníte-li příslušné klíče, tak se vám v menu jednoduše odemkne více možností. Pokud ale nový obsah nechcete, nic vás nenutí jej kupovat a můžete si pouze užívat neustálého přílivu tu důležitějších, tu méně důležitých vylepšení společného prostředí. Byť komunikace někdy trošku hapruje, tak podpora tohoto dítka je zcela příkladná. Ostatně údržba je kritická. Takový letecký simulátor může existovat a fakticky vydělávat třeba i dvacet a více let. Tvůrci se tak musí zaměřovat nejen na rozšiřování obsahu, ale i na optimalizaci jádra. Takhle v průběhu let přibyla například podpora DirectX 11 nebo 64 bitů.
Proč ale na PCT vlastně recenzujeme X let starý počin? Co se za ty roky změnilo a jak se ona sice malá, ale nesmírně semknutá a věrná komunita na celou věc dívá? K dnešnímu dni vyšly tři díly této, doufejme, velmi dlouhé ságy. Stalingrad, Moskva a Kubáň. Každá z těchto událostí shodou okolností zobrazuje bojiště, kde se mocný postup Wehrmachtu podařilo Rudé armádě zpomalit, zastavit a následně otočit velkoněmeckou holínku směrem k západu.
Mapy
V současnosti máme k dispozici trojici velkých map. Každá z nich zaujímá plochu okolo 100 000 km². To se snad na první pohled nemusí jevit jako úplně super rozlehlé území, ale v intencích taktických bojů druhé světové války je to více než dostatečné. Při srovnání se svým předchůdcem je zde průměrná plocha přibližně trojnásobná. V porovnání s populárním WarThunderem v průměru snad dokonce desetinásobná. Krom bojišť, která dávají jméno každé z epizod, zde najdete i mapu poměrně významné bitvy „Velikije Luki“, ta zabere přibližně třetinu plochy oproti svým větším sestrám.
A pokud byste i nadále pochybovali, zda je 350 × 350 km pro letecké boje dostatečná plocha, pak je vhodné si uvědomit, že se o území například moskevské mapy válčilo rok a půl bez přerušení. Mapy samotné jsou zpracovány snad ne úplně dokonale, ale přitom dostatečně věrně, aby navodily pocit, že jste tam.
Třeba zrovna Kubáň: Přelet od horských masivů v okolí Soči až k teplému moři v oblasti Kerčského průlivu dokáže potěšit oko nejednoho estéta. Vy v kabině svého oře jen sledujete, jak se krajina postupně mění z vysokohorské přes kopcovitou a lesnatou až po úrodné nížiny plné řek a polí. A když přeletíte skalní masiv nad Novorosijskem a před vámi se objeví jako na dlani malebný záliv…jedno oko nezůstane suché.
Ráz krajiny v okolí Stalingradu se zcela změní. Ty tam jsou louky a úrodná pole. Okolí Stalingradu pokrývá poněkud vyprahlá step, nad kterou je navigace mnohem větší výzvou. Ale jestli je navigace na Stalingradu výzvou, pak pravé peklo očekávejte u Moskvy. Bažinatá oblast plná různých řek, říček a nekonečných hvozdů. Tady když se pilot ztratí, tak prostě nasadí kurz na západ (nebo na východ, pokud létá za Stalinovy sokoly) a doufá, že narazí na nějaké větší město a tedy i orientační bod. A samozřejmě dříve, než i poslední výpary paliva projdou vaším mohutným motorem, ten si naposledy smutně odfrkne a pak už jen hodně štěstí s hledáním paloučku, do kterého svou zbraň potupně posadíte. Mapy jsou jedním slovem skvělé a ani po mnoha a mnoha měsících se vám neokoukají.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
