Doom VFR – vraždění démonů nebylo nikdy skutečnější | Kapitola 5
Seznam kapitol
Brány pekla se o letočních Vánocích pod taktovkou Id software otevírají již popáté, tentokrát ovšem potěší pouze majitele HTC Vive a PSVR. Budete mít odvahu pohlédnout Cyberdemonovi do očí? Stojí to vůbec za to? Má nový Doom potenciál nakopnout VR scénu? A máte konečně důvod koupit si HTC Vive?
Z vizuálního zpracování, respektive z vyhlazování hran, jsem byl nejdřív pěkně zklamaný. Sotva jsem hru spustil, hned jsem se jal měnit nastavení a veškeré detaily vytáhnout na maximum. I přes osmičkový antialiasing a osmičkový upscaling prostě hrany nebyly vyhlazené, grafika hlavně na základně působila zpočátku v helmě dost kostrbatě, což mě opravdu zklamalo. A to zejména v momentě, kdy jsem byl zaseklý a všechny ty rozkostičkované hrany jsem měl stále na očích. Vadit mi to přestalo až ve chvíli, kdy jsem se vymotal ze základen, které byly samá hrana a dostal se do pekelnějších lokací. Tam už hrany tak znatelné nebyly a atmosféra hry mi ani nedovolila nad tím příliš přemýšlet. Je to škoda, například Raw Data má grafiku při vymaxovaném nastavení mnohem vyhlazenější.
Dalším nedostatkem jsou hůře čitelné texty a HUD. Pokud opravdu chcete z HUDu něco vyčíst, musíte se pekelně soustředit, v případě textů si kolikrát musíte helmu rukama připlácnout na hlavu a nejlépe zírat do tmavého pozadí, jelikož veškeré texty jsou psány bílou barvou. Za horší čitelnost sice vývojáři nemohou, je to dáno limity současné VR technologie, nicméně i tak s tím mohli počítat a trochu lépe například barvu písma vyladit.
Nerad bych, aby to vyznělo kriticky. Vždy raději začínám tím horším a problém s hudem vyhlazováním je to jediné, co se dá grafice jako takové vytknout. Vše jinak vypadá, alespoň v porovnání s dostupným VR obsahem, jednoduše úžasně. Žádné grafické bugy, vše parádně odladěno a v momentě, kdy spatříte prvního levitujícího kakodémona, budete do takové míry jeho zpracováním unešení, že ho ani nebudete chtít zabít. Po pár zásazích plazmovými koulemi si to ale fofrem rozmyslíte. I díky Vulkan API, na kterém hra jede, dosahuje perfektního framerate, můžete si tak dovolit v zájmu lepšího vizuálu detaily pořádně ohulit.
Během akce se vám v hlavě vždy rozezní typické metalové skladby, které vám v žilách rozproudí větší než malé množství adrenalinu, což většinou vyústí v brutální vesmírná jatka. To ale není žádné překvapení, hoši z Id software hrát na atmosféru brutální akce uměli vždycky. V momentě, kdy v aréně zlikvidujete posledního démona, hudba se pozvolna uklidní.
Jak už zaznělo dříve, pokud se prokoušete nudnějším úvodem, atmosféra hry vás vtáhne do děje takovým způsobem, že jakmile začnete hrát, nebudete chtít přestat. Doom VFR je prostě jedna velká divoká graficky oslňující metalová jízda plná různorodých prostředí, nepřátel a speciálních efektů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
